Zemřel V.Kozák

Václav Kozák se narodil 14.4.1937 a dětství strávil v obci Vrbno nad Lesy na lounsku.

Jako učeň roudnického podniku Agrostroj nemohl Václav Kozák s veslováním začít jinde, než v klubu ČAC Roudnice n/L., kam jej přivedl mistr Vrba. Motivovaný výkony „Luskovy“ čtyřky na závodech v Roudnici n/L. v roce 1952 se nechal zlákat náborem pánů Zinkeho a Vrby do roudnického klubu. Pan Vrba se pak stal jeho prvním trenérem. Prvé úspěchy na skifu jej  přivedli na vojnu do vznikajícího oddílu Dukla Terezín. Hned v prvém roce působení vyhrál v roce 1957 slavný Jarní skulerský-Memoriál Rösllera-Ořovského v Praze. Největší úspěchy dosáhl spolu s P.Schmidtem na dvojskifu, když vybojovali na ME 1959 stříbro, na OH 1960 zlato a na ME 1961 v Praze bronz. V roce 1963 přesedá na skifa a na ME 1963 získává zlatou medaili. V roce 1965 již jako člen čtyřky „s“  získal bronzovou medaili na ME v Duisburgu. V roce 1963 se V.Kozák stává prvým a doposud jediným veslařem, který je vyhlášen nejlepším sportovcem naší republiky. Celkem získal 14 titulů mistra ČSSR a šestkrát vyhrál na osmiveslici Primátorky. S aktivním veslováním skončil v roce 1968 v Třeboni, když ještě  na OH 1968 v Mexiku obsadil na skifu deváté místo. V roce 1969 přechází do funkce trenéra veslařů Dukly Praha, kde vytvořil spolu s V.Hvězdou úspěšnou trenérskou dvojici. V roce 1984 byl V.Kozák vyhlášen při příležitosti 100 let veslování v ČR veslařem století.  Pod Kozákovým vedením získaly párové discipliny mužů(4x,2x) v 90 letech řadu medailových umístění na MS a OH. V.Kozák je v těchto  letech  jedním z čelných představitelů komunistické strany Československa za oblast tělovýchovy a sportu. Spolu s předsedou ÚV ČSTV A.Himlem jsou jedinými zástupci tělovýchovy na 15.sjezdu KSČ. V roce 1991,  dva roky po změně politického režimu v naší zemi odchází   V.Kozák v hodnosti plukovníka z armády do důchodu a z vlastního rozhodnutí opouští v 54 letech „veslařský svět“. Vlastním přičiněním, a za „pomoci“  alkoholu se ocitá na "dně" společnosti.  Díky České nadaci sportovní reprezentace a svém "zmoudření" získává později azyl v Ústavu sociální péče v Terezíně, kde ve spánku 14.3.2004 umírá. V tom Terezíně, kde takřka před 50 lety vstupoval jako voják základní služby do „velkého světa“ veslování.

Komentáře tisku si můžete přečíst v rubrice "napsali o".