Zdeněk Pecka v mládí překonal vážné zdravotní potíže a vybojoval sedm medailí ze světových soutěží

Zdeněk Pecka patří mezi legendy českého a československého veslování. Během své úspěšné kariéry se zařadil do skupiny sportovců, kteří vybojovali dvě olympijské medaile. Z Montrealu 1976 a Moskvy 1980 přivezl dva bronzy. Dalších pět cenných kovů na dvojskifu a párové čtyřce vybojoval na světových šampionátech v 70. a 80. letech minulého století. Po ukončení kariéry se stal trenérem a funkcionářem. K dlouhé a úspěšné kariéře pomohl svému nejlepšímu svěřenci Václavu Chalupovi. Dlouhá léta jako ředitel vedl Sportcentrum v Račicích. V sobotu 5. února 2022 byl za celoživotní přínos jmenován Čestným členem Českého veslařského svazu.

 Zděnek Pecka začal s veslováním v rodných Litoměřicích. „Narodil jsem se do nesportovní rodiny a mé dětství provázely vážné zdravotní komplikace.  Jako malý jsem snědl ampuli prášků proti bolení hlavy. Hrál jsem si tehdy s kostkami a chyběl mi komín. Lahvička s maminčinou medicínou byla po ruce, prášky jsem si vysypal do pusy a polkl. Maminka nic netušila, až když jsem se před ní začal klepat a ztrácet vědomí. V nemocnici mi pumpovali žaludek, přičemž mi zřejmě poranili některé orgány v břiše. Následovaly operace, musel jsem jezdit do lázní. Doktor řekl, že až čas ukáže, jestli se to spraví,“ popsal několikanásobný vítěz pražských Primátorek nešťastnou událost, která se stala, když mu byly tři roky.

„V pozdějším věku doktor doporučil, abych vypil denně sklenici piva. Táta, který, bohužel, zemřel v mých třinácti letech, mi tenkrát chodil pro pivo. Jeho smrt pro mě byla velká rána. Moc mi v životě chyběl,“ vzpomíná Zdeněk.

„Olympiáda v Mexiku byla první, kterou jsem viděl. Věra Čáslavská a další mě inspirovali. Ale já nemohl kvůli svým zdravotním problémům do puberty cvičit ani běhat. Kamarádi, co už byli na vesláku, se mě jednou zeptali, jestli bych nechtěl jít s nimi. Zdravotní problémy v té době pomalu ustupovaly a tak to všechno začalo,“ nastínil pětinásobný světový medailista své veslařské začátky.

„Zprvu jsem často prohrával. Kluci, kteří byli o dva tři roky výš, mi toho moc nedovolili. Chtěl jsem být taky tak dobrý. Po Mexiku bylo mistrovství Evropy, kde Svojanovští vyhráli titul. Následovala olympiáda v Mnichově, tam byl člověk, kterého jsem znal. Ota Mareček z Litoměřic tam získal medaili,“ zavzpomínal Zdeněk Pecka. „Na běhu Běchovice – Praha jsem se udržel za jedním Svojanovským a to pro mě bylo velké povzbuzení.“

Další motivace se dočkal od Josefa Straky. Bývalý úspěšný skifař viděl Zdeňka nasedat v Litoměřicích na loď a zakřičel: „Pojď ven, já ti ukážu, jak se to dělá.“

 „Měl obrovskou českou vlajku na triku! Mně spadla brada a řekl jsem si: To musím,“ a Zdeněk v tu chvíli zatoužil po národním dresu ještě víc.

„Moje první mezinárodní závody byly v roce 1972. Vyhrál jsem tehdy všechny skifařské závody ve své kategorii v Česku. Přesto mě nevybrali do reprezentačního týmu, ale byla tam osma, s kterou jsem jezdil,“ vysvětlil Zdeněk Pecka, že cesta do reprezentace nebyla jednoduchá. 

Opět zaúřadoval Josef Straka. „Když mě na osmu nevzali a on se to dozvěděl, rozhodl se mi pomoci. Přijel s nákladním vozem, na kterém vozil uhlí, dal na něj skif a jeli jsme do Třeboně. Tam čekal Arnošt Poisl. Trénovali jsme velké dávky, ale žádnou techniku.“

„Prvně jsem vyjel za hranice, do Milána. Semifinále na skifu jsem vyhrál a těšil se na finále! Ale to bych se nesměl starat o jiné věci. Kluci z Moravy byli úspěšní na čtyřce s kormidelníkem a já jim šel před svým závodem fandit. Nevěděl jsem, že se musím připravit a soustředit na svůj výkon. Byla to zkušenost, kterou jsem se pak řídil celý život,“ ponaučil se Zdeněk ze své nerozvážnosti.

O to víc zatoužil předvést co v něm je, dostat se na mistrovství světa a na olympijské hry.  

Poté litoměřický rodák nastartoval cestu za medailemi z vrcholných soutěží. „Měli jsme obrovské štěstí na trenéra Václava Kozáka,“ chválí si dodnes 68 letý veslař přínos olympijského vítěze na dvojskifu z roku 1960. Další důležitou osobou byl dlouholetý parťák Vašek Vochoska.

„Naše veslařská parta byla skvělá, byli jsme úspěšní a mám z té doby soustu nezapomenutelných zážitků. Dodnes je to pro mě jako živá voda.“ Velkou kaňkou na jeho kariéře však zůstává rok 1984, kdy se naši reprezentanti nemohli zúčastnit olympijských her v Los Angeles. Byla jim upřena možnost bojovat o třetí olympijskou medaili.

„Jsem rád, že jsem kromě veslařské dřiny stihl vystudovat stavební fakultu ČVUT, později ještě i trenérskou školu na FTVS. A to mě bavilo,“ připomněl Čestný člen ČVS Zdeněk Pecka. Po ukončení kariéry vedl reprezentaci skifařů. Václav Chalupa získal pod jeho vedením osm světových medailí, včetně stříbrné olympijské z OH 1992.

Zdeněk Pecka