Vzpomínka na Gustava Zinkeho, jednoho z prvních českých olympioniků

Pan lékárník

Roudnice n.L. Čas rychle plyne a v sobotu 11. listopadu uplyne 50 let od tragického úmrtí Gustava Zinkeho, lékárníka, sportovce a významné postavy v dějinách města Roudnice nad Labem. Gustav František Zinke se narodil 1. dubna 1891 do vážené roudnické rodiny. Otec byl lékárník a zakladatel Českého Atletic Clubu, průkopník sportu v českých zemí. Prastrýc František byl v letech 1850 – 1867 a 1871 – 1883 starostou města a v roce 1868 se stal prvním starostou roudnického Sokola. Přání otce bylo, aby malý Gustav vyrostl ve zdatného sportovce a tak není divu, že již v 10 letech perfektně ovládal vratký skif. Jako absolvent roudnického gymnázia byl spolužákem básníka Josefa Hory, kterého občas zavedl do loděnice, proto Hora později ČAC věnoval báseň „Roudnickým veslařům“. Stejně jako otec Ferdinand, pokračoval v lékárnické praxi a též se zapojil do řady spolků, např. do roudnického Sokola vstoupil v roce 1918 a s divadelními ochotníky vytvořil řadu charakteristických postav. Ve veslování dobyl řadu vítězství, ještě v dobách Rakouska Uherska byl třikrát mistrem Čech na skifu. Po roce 1918 se stal mistrem ČSR celkem pětkrát a startoval také na olympijských hrách v Antverpách 1920, kde však byl vyřazen v rozjížďce. Z mistrovství Evropy, kde startoval třikrát, přivezl dvě bronzové medaile. Po ukončení závodní činnosti působil jako funkcionář nejen v ČAC (který ho jmenoval čestným členem), ale též v Českém veslařském svazu. V pokročilém věku dojížděl za prací do Ústí nad Labem a při jedné takové cestě, nešťastnou náhodou skončil pod koly projíždějícího vlaku, bylo mu 76 let. Roudnická veřejnost a představitelé československého veslování se s ním rozloučili ve strašnickém krematoriu. Časopis Československý sport dne 15. listopadu 1967 napsal: „Po odchodu mělnického JUDr. Johna ztratilo československé veslařství další, takřka legendární postavu. „Pan lékárník“ bude dlouho chybět nejen Roudnici, ale celému československému sportu. Čest jeho památce“.

Filip J.K.V. Uzel