Trenér Milan Doleček krotí optimismus

Říká se, že dvojskif jede buď hned, nebo mu ke sveslování nemusí stačit ani tři tisíce společných kilometrů. První ostrá jízda nově vytvořené posádky Ondřej Synek - Jakub Podrazil potvrdila předpoklady a ukázala, že tito dvoumetroví veslaři představují ten šťastnější případ. Podobný styl, ohromná síla pod vodou, a po týdnech improvizovaného tréninku zaviněného „nouzovým stavem“ obrovská chuť makat. „Je to nadějné,“ říká jejich trenér Milan Doleček, a je na něm vidět, že je uvnitř přesvědčený, že tahle posádka je mnohem víc než jen nadějná.

Milane, není nakonec vynucená změna v přípravě užitečná?

Zdá se mi, že ano i když jsme samozřejmě na všechny ty zákazy nadávali. Někdo potichu, někdo třeba nahlas (usmívá se), ale nedalo se s tím nic dělat. Na vodu jsme nesměli. V posledních týdnech převládala improvizace. Kluci trénovali doma na trenažérech, nebo jezdili na kolech. Jednofázový trénink Ondrovi zjevně prospěl! Takovou chuť do veslování, jako má teď, jsem u něho už dlouho neviděl. Přece jenom patří do nejužší světové špičky dvacet roků! Je na něm vidět, že vytrvalost má za tu dlouhou dobu v krvi a prospívá mu, když trénuje pouze dopolední intenzívní náplň a pak si odpočine.

Co tohle poznání znamená v souvislosti s koncepcí přípravy celé posádky dvojskifu?

Jakub je o dost mladší a samozřejmě potřebuje ještě vybudovat to, co už má Ondra v sobě. Řešení je dost jednoduché. Některé odpolední tréninky zaměřené hlavně na kondici absolvuje na skifu, nebo na kole, a využít se dají i jiné prostředky.

Vraťme se ještě k první jízdě Ondry s Jakubem.

Úplně první svezení na dvojskifu proběhlo už dřív a nedalo se z něho moc usuzovat. Projeli se pár set metrů kvůli doštelování lodi. K dispozici mají teď pouze náhradní, která je na nižší váhu. Závodní loď je už vyrobená v Německu, ale zatím ji nemůžeme dovézt. Na přípravu tahle loď ovšem stačí. Při druhé jízdě si už kluci chtěli vyzkoušet ostřejší tempo. I když v tréninku na skifech teď jezdili v poslední době hlavně delší úseky maximálně „osmadvacítkou“, tak jim dvojskif šel krásně do šlágu. Byl jsem překvapený, s jakou lehkostí se postupně dostali až na „čtyřicítku“. Měli obrovskou chuť si zatáhnout! Vypadají nadějně, ale na základě jednoho tréninku nemá cenu propadat přehnané euforii.

Co pro vás znamená přesunutí mistrovství Evropy na říjen?

Komplikace, protože je to dost pozdě s ohledem na přípravu na olympiádu a hlavně na dodatečnou kvalifikaci. Koncem října by už měla probíhat zimní příprava – znova od začátku. Musíme vyřešit, jak s celkovou koncepcí tréninku naložit. Uvidíme, jestli se „Evropa“ skutečně v novém termínu odehraje. Situace s koronavirem je stále nejasná a pořád se mění. Jsme ovšem rádi, že ještě letos máme příležitost zazávodit si v silné mezinárodní konkurenci. Mistrovství Evropy jako test určitě bereme! Dá se čekat, že se ho zúčastní úplně všichni. Každý si bude chtít prověřit, jak na tom je.  Potom uvidíme, na co se dál přednostně zaměřit, co opravit a tak dál.

Termín olympijské dokvalifikace ještě známý ale není...

Není, ale můžeme předpokládat, že termín olympiády posunutý o rok taky adekvátně posune i termíny předchozích závodů – včetně dokvalifikace.

Jakub Podrazil vyhrál letos trenažérové mistrovství Evropy časem 5:42,9. Jakých časů dosahuje letos v testech Ondra Synek?

Ondra nejezdí testy (směje se). Musí si šetřit chuť na závodění! V průběhu kariéry se ukázal tenhle přístup jako správný. Většina jeho vrstevníků už dávno nevesluje, Ondra pořád patří do světové extratřídy. Samozřejmě absolvuje tréninky, které můžeme porovnávat s minulými roky. Některé jsou „v číslech“ hodně podobné jako dřív. Pořád má velmi vysokou výkonnost, která opravňuje k úvahám, že ten dvojskif může být velmi rychlý. Není na světě mnoho dvojic, možná že vůbec žádná – zřejmě ani Chorvati, kteří by dokázali na trenažéru předvést takový výkon jako oni.

Jak jsi prožíval oznámení Lukáše Helešice o konci kariéry? Dnes vypadá jako téměř šlechetný čin, který umožnil vytvoření nové posádky.

Poté, co Lukáš ukončil kariéru, řešili jsme možnosti, které z toho vyplynuly. Ondra má nominaci na olympiádu vyjetou na skifu a v každém případě by pro něho bylo po tolika sezonách těžké absolvovat skifařskou přípravu sám až do olympiády. Uvítal, že Jakub chce pokračovat a byl ochotný přijmout roli sparingpartnera. Zákonitě se ovšem shodli na jiné variantě, a to je společný dvojskif. Osobně se na další přípravu téhle lodě těším, parametry výkonu a technicky jsou si velmi podobní, což je pro začátek solidní základ.

Mění se proti zvyklostem typ přípravy, když se nyní na jaře nepořádají závody? Je možné na tohle období pohlížet jako na šanci k vybudování většího vytrvalostního základu?

Neabsolvujeme tolik závodního tempa jako obvykle v tuhle dobu. Normálně bychom touhle dobou trénovali na soustředění v Měříně a připravovali se na první kolo Světového poháru. Trénujeme teď míň než obvykle, ubyly některé vytrvalostní tréninky „okolo“, tedy neveslařské. Není třeba spěchat, můžeme se připravovat v klidu a v pohodě. Přípravu můžeme lépe rozložit v čase, nemusí být tak nakumulovaná.

Text: Manfred Strnad   Foto: Pavel Myška, a MS

Další fotografie nového dvojskifu najdete v tomto albu.