Rozhovor s Jakubem Podrazilem a Janem Čížkem, kteří dosáhli skvělých úspěchů na MS v halovém veslování.

Parádní výkony předvedli na mistovství světa v halovém veslování veslaři pražské Dukly, Jakub Podrazil a Jan Čížek. Kuba získal štříbrnou medaili a v rozjíždce se mu dokonce porařilo, časem 5:40,6, o tři desetiny vteřiny překonat český rekord Ondřeje Synka. Honza bral zlato v katergorii U23 a svůj výkon ozdobil osobním rekordem, který zlomil po čtyřech letech. Jaké jsou výhody online závodů? A jak se veslaři dostanou medaile? Přečtěte si rozhovor. 

Jakube, u tebe nemůžu začít ničím jiným než překonáním českého rekordu Ondry Synka. Co na to říkal?
Byl rád, že se to konečně někomu povedlo. Já jsem se o to pokoušel asi posledních šest let. On je přející, takže jestli z toho byl “kyselej”, tak ve skrytu duše. Je rád, že se jsou výsledky a že se posouvám dobrým směrem.

Mistrovství světa byl online závod. Není zvláštní, že na místě, kde normálně trénujete, najedou jedete mistrovství světa?
Jan: Je to určitě pohodlnější, třeba oproti klukům, kteří o víkendu jeli mistrovství republiky v Brandýse nad Labem. V těch halách totiž bývá hrozně vydýchaný vzduch, neklid a moc lidí. Pro nás to takhle bylo víc komfortní a mně se závodilo dobře. Je sice zvláštní, že jsou všichni na kamerách někde u sebe v ložnici, ale člověk si zvykne.

Jakub: Pro mě byla výhoda domácí prostředí. Člověk nemusí nikam cestovat. Pamatuju si, že dva roky zpátky to bylo třeba v Americe. Tehdy jsem taky radši zvolil variantu doma. Je to lepší než ztratit několik dnů tréninku letem a vyrovnáváním se s jet lagem.
Tady to bylo lepší, otevřeli jsme okna a vyvětrali jsme si. Jak říkal Honza, v halách je vydýcháno, zvlášť večer, když jezdí muži. Pro nás je ideální že si tu uděláme super podmínky jako na tréninku, jen si přineseme počítač a kameru a jedem.

A nějakou nevýhodu byste našli?
Jakub: Možná že člověk přijde o tu atmosféru. Ale když pak jedete závod, tak se soustředíte stejně na výkon a čas na budíku před sebou. Atmosféra je spíš bonus, ale já ji úplně nevnímám. Naopak mi vyhovuje, že mám víc prostoru se soustředit na sebe.

Jakou máte po zimě formu? Asi dobrou, když přišly takové výsledky…
Jakub: Většina kluků z Dukly si překonala na trenažérech osobní rekordy. V říjnu tu proběhly nějaké změny, co se týče skupin a tréninku. Myslím, že to přináší ovoce.

Honzo i pro tebe to byl osobák...
Ano, a po hodně dlouhé době. Já jsem si na svůj věk zajel velmi dobrý čas už v juniorech a teď jsem ho konečně po čtyřech letech zlomil. Takže jsem hodně spokojený.

Když jsou závody online, dostanete vůbec nějakou medaili?
Jakub: Zrovna teď, čtyři dny po závodech, přišel email, ať vyplníme, kam mají poslat medaili. Tak snad přijdou...

Přes věkový rozdíl trénují ale stejně

Ty jsi Jakube ročník 1992 a Honza 2003, to je 11 let věkový rozdíl. Dostáváte stejné tréninkové porce?
Jan: Ano. Kuba teda vesluje déle a je ve všech aspektech rychlejší, ale trénujeme stejně.

Kdo z vás to zvládá líp?
Jakub: Asi nastejno. Ale já už trošku pozoruju, že mě víc bolí svaly a regenerace je horší než třeba před deseti lety. Byl jsem zvyklý, že jsem mohl jít večer na pivo a ráno odtrénovat úplně v klidu. To už bych dneska nedal. Když už na tom tréninku jsem, tak je to dobrý, ale třeba vracení se po volnu je nejhorší. A čím jsem starší, tak tím víc.

Jak zvládáte přechod ze zimní přípravy uvnitř, do přípravy na vodě?
Jan: To se děje právě teď. Rozdíl mezi námi je, že Kubovi to bude trvat kratší dobu, protože má o hodně let víc zkušeností. Pro mě to je většinou docela těžké, vrátit se na vodu, protože nemám naježděno tolik. Vesluji sice už pár let, ale oproti ostatním klukům mi prostě trvá déle, než si zase zvyknu na skifu nebo se zapojím do nějaké posádky.

Na to se právě chci zeptat. Ty jsi původně dělal vodní pólo a dočetla jsem se, v pár let starém článku, že tvůj hlavní cíl je, jednou mít zlato z olympiády.
Jan: Tak není to jediný cíl, ale nebojím se vůbec říct nahlas, že to je můj největší cíl.

Ty si tam taky zmiňoval, že podle tebe není nikdy pozdě, ale přece jenom si na veslování přešel poměrně pozdě. Máš někdy pocit, že tě to nějak limituje?
Jan: Je pravda, že jsem začal docela pozdě. Myslím, že až v roce 2018. Oproti klukům, kteří veslují odmala, to ze začátku bylo hodně znát. Na mých prvních závodech mi opravdu hodně ujížděli, protože jsem prostě měl velké rezervy technice. Ale myslím, že postupem času je docela dost doháním a teďka už jsem na tom podobně.

Nemáš naopak pocit, že ti vodní polo dalo něco navíc, co ostatní veslaři nemají? Třeba, že se nemusíš bát, že se utopíš?
Jan: Určitě mám asi k vodě blíž než někteří kluci, když jsem se v ní cákal odmalička. Ale nevím, jako výhodu bych to asi nebral.

Naopak ty Kubo pocházíš z veslařské rodiny.
Jakub: Jo, já jsem začal veslovat v roce 2001. Skoro všichni kluci, kteří se mnou teď trénují, tehdy ještě nebyli na světě. Kolikrát jim třeba říkám, že na svém prvním mistrovství světa byl v roce 2008…tak to bylo tady Honzovi třeba 5. U nás v rodině je to taková tradice, táta vesloval, děda vesloval, ségra vesluje, brácha a dvě sestřenice taky. Je to zábavný.

Měl jsi někdy pocit, že ti to dalo výhodu oproti těm, kteří třeba začali trochu později?
Jakub: Začal jsem v roce 2001 na podzim, bylo mně 10 a ještě rok jsem nemohl závodit. Já jsem tam chodil, ale byla to taková všeobecná příprava. Ale do takových 12 nebo 13 nemá smysl pohyb specifikovat jen na veslování. Pro mě spíš bylo fajn, že jsem se hýbal a navykl si na život ve sportovním režimu, který mi zůstal.

Trenažéry jsou i pro „neveslaře“

Jak moc cenný úspěch pro vás jsou medaile z mistrovství světa na trenažéru? Je to srovnatelné se závody na vodě?
Jakub: Oproti mistrovství na vodě je to diametrální rozdíl. Spousta dobrých veslařů, kteří jsou dobří na vodě, jezdí dobře i na trenažéru. Ale pak je spousta veslařů, jako třeba Belgičan, který mě ve finále porazil, kteří ani žádné závody na vodě nejezdí. Trenažér je super v tom, že se veslování dostane mezi širokou veřejnost.
Ale já si troufám říct, že většina startovního pole ani pořádně nebyli veslaři. I na mistrovství světa je spousta crossfitových závodníků, nebo čistě rekreačních veslařů, kteří ale vůbec nemusí mít vztah k vodě.  Zároveň znám spoustu veslařů, kteří jezdí na trenažéru dobře, kolem 5:40, a mají olympijské medaile. Třeba Ondru Synka. Tenhle závod je specifický. Je to i trošku možnost se zviditelnit.

Nechybí vám při online závodě socializace se soupeři? Třeba ohodnotit to, kdo vypadá hůř než loni...
Jakub: To my si pak užíváme na světových pohárech. Já už na ně jezdím dlouho a se spoustou lidí se tam znám, takže tam samozřejmě porovnání je. Je zajímavé sledovat, jak se z kluků stávají elitní závodníci. Samozřejmě porovnáváme i trenéry, třeba když někdo trochu přibere.
Na závodech se ale člověk především soustředí na sebe.  Nejlepší je když je po mistrovství světa a po sezoně a my si třeba někam sedneme na pivo s lidmi všech národností. Veslování je prostě dobrý v tom, že si lidi nezávidějí a můžou jít v klidu na pivo.

Honzo ty máš srovnání s jiným sportem. Tak potvrdíš, že veslaři jsou mimořádně přátelští?
Jan: Já mám pocit, že mezi závodníky prostě nejsou konflikty. Loni jsme byli na mistrovství světa v Kanadě v kategorii U23 a s klukama z Polska, kteří vyhráli, jsme se kamarádili. Je to přátelský sport a máme se mezi sebou rádi.

Musím vytáhnout kartu olympiády. Je mi jasné, že vás to trochu štve. Zbývají do ní více jak tři roky a vy máte za sebou velmi čerstvý úspěch. Ale i tak…Je to pro tebe cíl Kubo?
Jakub: Určitě. Olympiáda je zážitek, který bych přál každému. Trošku mě mrzí, že v Tokiu byla taková uzavřená, ale i tak to mělo něco do sebe. Je to nepopsatelný zážitek.

Jan: Kuba o tom často mluví, že to je obrovský zážitek. Dokonce to zní, že to ani není tolik o závodění.

Jakub: Je to prostě úplně jiné tím, že se člověk potká s různými sportovci. Samozřejmě se soustředí na závody, protože je to vrchol kariéry skoro pro všechny, ale i tak je atmosféra odlehčená.

A další nepopulární otázka: Co vás čeká v téhle sezóně. Na co se těšíte? Na to se netěšíte? Co vás děsí?
Jakub: Teď nás čeká soustředění, kde se bude dělat takový výběr. Probereme, co se vůbec bude jezdit a vyberou se třeba dvě až tři posádky. Pak nás čeká mistrovství Evropy v bulharském Plovdivu. Pak klasicky světový pohár a na konci září mistrovství světa v Šanghaji. Sezóna je před námi, už se to rozjíždí. Začínáme chodit na vodu, takže se těšíme.