Radim Dostál: Kdo chce být rozhodčím na Olympijských hrách, musí to mít hodně rád, být aktivní a trpělivý

Radim Dostál reprezentoval Česko ve sboru rozhodčích na veslařské regatě na Olympijských hrách v Paříži. Svého zástupce vyslalo Česko po dvaceti letech. Poprvé od olympiády v Aténách 2004, kdy nás zastupoval Arnošt Poisl. Účast na olympiádě je pro rozhodčí, stejně jako pro sportovce, vrcholem kariéry, na rozdíl od sportovců se však může rozhodčí účastnit OH pouze jednou.

Jaký je rozdíl, z pohledu rozhodčího, mezi olympiádou a jinými mezinárodními závody? V atmosféře, v povinnostech nebo omezeních? Cítí se rozhodčí víc svázaný díky tomu, že je to olympiáda, dělá rozhodčí něco jinak?
Určitě je velký rozdíl v atmosféře, protože na žádné jiné závody nechodí standardně na opravné jízdy 17 000 diváků. Atmosféra byla jiná jak pro sportovce, kteří cítili, že to je závod, který je jenom jednou za čtyři roky a pro někoho jednou v životě, tak samozřejmě pro nás rozhodčí.
Popis funkce rozhodčího ale rozdílný není, naopak je to trošku jednodušší, protože kvůli olympijské chartě jsou zakázány veškeré reklamy na lodích, takže nemusíme měřit, jestli reklama přesahuje určitý rozměr. Na lodi může být jenom odkaz na stát.

Nejenom pro sportovce, ale i pro rozhodčí je účast na olympiádě velkým úspěchem. Jak je to složité se do olympijského týmu rozhodčích dostat?
Když rozhodčí udělá mezinárodní zkoušky, tak musí začínat odspodu, to znamená jezdit na mezinárodní regaty, potom světové poháry a kontinentální mistrovství. Když má tohle za sebou, tak se může dostat na mistrovství světa juniorů a do 23 let. Potom, když má štěstí a je nominovaný na mistrovství světa dospělých, tak má splněné všechny požadavky proto, aby mohl kandidovat do sboru rozhodčích na olympiádě.
Dalším omezením ze strany mezinárodní federace World Rowing je, že z každého státu může být rozhodčí maximálně na třech olympiádách po sobě. To u mě nebyl žádný problém, protože za nás byl na olympiádě naposledy Arnošt Poisl v Aténách. Další podmínkou je, že v JURY musí být polovina žen a polovina mužů a musí být ze všech pěti kontinentů. Pokud tedy máme přibližně 500 mezinárodních rozhodčích a na olympiádě jich bylo 20, tak na některé se nedostane nikdy v životě. Velké státy jako Nizozemí, Velká Británie nebo Německo, kde mají 40-50 rozhodčích, tak než dodělají kolečko, aby se dostali k tomu, že můžou zažádat o olympiádu, tak víceméně nemají šanci, protože dosáhnou 70 let věku a to je další limit, kdy už na olympiádu nelze jet.

Jak probíhá samotný výběr těch 20 lidí?
Jak jsem říkal, člověk musí mít za sebou všechny mezinárodní regaty a mistrovství světa a pak rozhodčí přes svůj národní svaz pošle nominaci na mezinárodní komisi rozhodčích a ta z došlých nominací vybírá podle kritérií, o kterých už jsem také mluvil. Nevím přesně, kolik nominací bylo, asi 80. Takže pokud nějaký stát měl zástupce na posledních třech olympiádách, tak smůla.

Bylo znát i pro vás, tým „nesportovců“, že všechno klapalo z organizačního hlediska líp než jindy, protože to byla olympiáda?
Musím říct, že úplně perfektně ne, trošičku nám první asi dva tři dny vázla logistika. Vzhledem k tomu, že dráha byla od našeho hotelu vzdálená asi 40 minut jízdy, tak nás přepravovali autobusem speciálně pro nás a dva dny pro nás  po rozjížďkách žádný autobus nepřijel. Tak jsme se museli sbalit, jít na vlak a dojet zpátky do Paříže sami. Naštěstí jsme od organizačního výboru dostali všichni kartičku na MHD a příměstské vlaky. Ale na závodišti samotném to fungovalo bezvadně, minulý rok tam byla taková zkušební regata - mistrovství světa juniorů a tam se všechno odzkoušelo.

Střídají se rozhodčí na jednotlivých pozicích tak, jak jsme na to zvyklí nebo má rozhodčí danou pozici během celého průběhu olympiády?
Pozice se střídají, tak jak se to snažíme dělat u nás. Já jsem za těch 10 závodních dní, kromě vážení lehkých vah a kormidelníků, prošel všechny pozice – start, cíl, člun i kontrolní komisí.

Jsou rozhodčí na olympiádě směrem k závodníkům v něčem trochu „ostřejší“?
To si nemyslím, protože standardně na kontrolní komisi kontrolujeme bezpečnost, to znamená, jestli balónek je upevněný, jestli jsou uvázané nohavky a myslím, že v tomto to bylo stejné jako na ostatních regatách. Jediný velký rozdíl byl ve vytíženosti závodníků, co se týká mediálních povinností a byl tam tým určených lidí z World Rowing, kteří po dojetí závodníků řekli, vy dva musíte jít támhle dělat rozhovory. Takže bych spíš řekl, že to bylo pro závodníky časově náročnější, než že by to bylo „ostřejší“ z naší strany. Pro nás to znamenalo, že jsme čekali třeba dvě hodiny na zvážení lodě po závodě.

Dosáhl jsi z pohledu rozhodčího svého vrcholu? Je to tak, že se už vlastně nemáš kam posunout?
Samozřejmě olympiáda je nejvíc. To jsem možná ještě neřekl, v současné době platí pravidlo, že mezinárodní rozhodčí může jet na olympiádu jenom jednou. Takže to není tak, že bych si za 20 let zažádal, že bych chtěl jet na další. Už jsem na jedné byl a pokud se nezmění pravidla, tak už se na žádnou další nepodívám. Maximálně můžu ještě zažádat o paralympiádu.

My budeme příští rok hostit v Račicích ME U23 a v posledních letech jsme tady hostili hodně eventů včetně seniorského MS.  Jak to vidíš z pohledu rozhodčího, co se týká úrovně závodů, které se konají v Račicích?
Myslím si, že to, že jsme v Račicích za posledních 10 let měli opravdu hodně regat, tak to svědčí o tom, že World Rowing ví, že dráha je regulérní a organizační výbor je natolik schopný, že tady všechno funguje. Takže si myslím, že v tomto ohledu jsme ve světě velmi dobře zapsaní. Jediné, na co se mě vždycky rozhodčí ptají, když přijedu na nějaké závody, je stav vody v kanálu J Organizačně jsou závody v Račicích každopádně na špičkové úrovni.

Byl jsi, jako rozhodčí, schopný vysledovat nějaké trendy, kudy se ubírají ve veslování ti nejlepší? Které bychom měli následovat?
Samozřejmě ne všichni rozhodčí jsou trenéři, a ne všichni rádi mluví o svém know-how, ale fakt je, že bylo několik zemí třeba Nizozemí, Nový Zéland, Velká Británie nebo Rumunsko, které posbíraly spoustu medailí. Něčím to být musí, asi mají větší výběr a potom se s těmi lidmi asi pracuje trošku jinak. Jsou schopni jezdit párovku 8 let na top úrovni. Dokonce pro ně není problém vyměnit nemocného veslaře na rozjížďku za náhradníka, ten odjel rozjížďku a semifinále a ve finále se tam zase vrátil ten původní a brali medaili.

Co bys doporučil českým rozhodčím, kteří by Tě chtěli následovat a stejně jako ty se jednou podívat na olympiádu? Na co všechno se musí připravit?
Nebát se jezdit na regaty, udělat si mezinárodní zkoušky. Vzhledem k tomu, že jsme tady v Račicích měli hodně mezinárodních mistrovství a absolvovali jsme hodně výměnných pobytů rozhodčích, tak teď máme dobré jméno a jsme schopni se jako čeští rozhodčí podívat na regaty do okolních států. Tam člověk získává kontakty, vidí, co se kde a jak dělá a jsou na očích lidí z komise rozhodčích Evropského veslování i toho světového. Když někdo jede na jedno mistrovství Evropy za tři roky a jiný jede na mistrovství Evropy, na světový pohár a pak dělá NTO na třech regatách za rok, je vidět na závodech a něco dělá, tak se to potom při nominaci určitě zohledňuje. Člověk musí být prostě aktivní a snažit se.

Dá se říct kolik času to zabere, než se rozhodčí dostane ke kandidatuře na olympiádu?
Řekl bych minimálně 10 let rozhodování s mezinárodní licencí. Máme tři různá mistrovství Evropy, tři různá mistrovství světa, do toho světový pohár to už máme 7 let. Ne všichni můžou jet na dvě mistrovství v jednom roce, a ne každému se podaří jet každý rok na nějakou regatu. My máme vlastně výhodu, že jsme zatím jenom čtyři mezinárodní rozhodčí, takže my, když se domluvíme, tak si nedáváme požadavky na nominace u stejných mistrovství, ale když je v Německu rozhodčích 40, za rok je 10 mistrovství a můžou nominovat na každé jednoho muže a jednu ženu, tak to je 20 lidí a 20 nemá šanci jet jako mezinárodní rozhodčí na žádnou regatu. Myslím si tedy, že minimálně těch 10 let aktivního ježdění po regatách to zabere. Člověk to musí mít hodně rád a předpokladem je trpělivost. Navíc musí počítat s tím, že všichni rozhodčí to máme jako koníček, nikdo není profesionální rozhodčí jako ve fotbale nebo hokeji. Nezbytným předpokladem je samozřejmě komunikace v angličtině.

Je něco, co bys přenesl z mezinárodního prostředí k nám do prostředí národního? Z čeho bychom si měli vzít příklad?
Myslím, že pomalu, s lehkým zpožděním, se všechno snažíme implementovat do našich řádů, třeba já, když jsem začínal dělat českého rozhodčího, tak jsme tady neměli systém rotací rozhodčích. Takže na jaře komise rozhodčích rozhodla, kdo jede v září na družstva a rovnou napsala, kdo bude na startu, kdo v cíli a kdo na kontrolce. A ti tam byli celé tři dny. Teď se snažíme rotovat, abychom zvedali úroveň všech rozhodčích, protože takhle byla skupina osmi lidí, kteří jezdili na člunu a skupina dalších asi 20, kteří se střídali v cíli a neměli šanci se na vodu dostat. My se snažíme všechny rozhodčí naučit všechno, aby pak mohli při velkém mistrovství být k užitku na všech pozicích a zároveň tím vlastně připravujeme nové mladší rozhodčí na to, jak to funguje na mezinárodních závodech. Tak se snažíme standard rozhodování u nás zvedat.

Vidíš nějaké své následovníky? Je zájem o to být rozhodčí?
Myslím, že nemáme stav tak vysoký, jak bychom si představovali, ale následovníci určitě jsou. V současné chvíli jsme čtyři - já, Honza Havlíček, Helča Klementová a Emča Řezníčková a jsme tedy hezky vyvážení 2 ženy a 2 muži. Příští rok má dělat zkoušky na mezinárodního rozhodčího Matouš Bělohlávek, připravoval se na to letos tady v Račicích na Coupe de la Jeunesse, byl členem NTO na MSU23 v roce 2021 a MS v roce 2022 a je víc lidí, kteří již byli na mezinárodních závodech v rámci nějakých reciprocit.