Na cestě do Račic: Čtvrt století světových akcí třiadvacítek

Mistrovství světa do 23 let hostily Račice poprvé v roce 2009, tedy čtyři roky poté, co se v Amsterdamu konal první oficiální světový šampionát veslařů „U23“. Letos se do Račic v plánovaném termínu od 7. do 11. července sjede elita mladých veslařů znovu – a to v době, kdy tahle kategorie nabývá na celosvětové prestiži.

    Soutěží do 23 let se zúčastňují veslaři, kteří v příslušném kalendářním roce dovrší věk maximálně dvaadvaceti let. Kategorie se tedy týká čtyřletého období, kdy juniorky a junioři přecházejí mezi dospělé a musí se adaptovat na výrazně náročnější situaci, než na jakou byli zvyklí. Dříve byl tento přechod charakterizovaný také prodloužením závodní dráhy z 1500 na 2000 metrů. Dva „kiláky“ zdolávají junioři už mnoho let, přesto je přechod z této kategorie mezi elitu stále obtížný a laťka nastavená seniorským veslováním se může ve věku kolem dvaceti zdát stěží překonatelná. Často se stává, že mnozí nedávní junioři, i ti velmi úspěšní, veslování opouštějí. A nestává se to jen v Čechách a na Moravě. Proto už v roce 1976 vznikl Nations Cup - Pohár národů určený pro mladé veslaře do 23 let. Nejprve byl pořádaný nezávisle na Mezinárodní veslařské federaci FISA. Roku 2002 se konala první „World Rowing U23 Regatta“, která se v roce 2005 konečně proměnila v oficiální světový šampionát „Under 23“. První se konal v Amsterdamu. 

                                                           Spalo se v kempu

 Začátky českých veslařů v Nations Cupu U23 si vybavuje tehdejší ústřední trenér a současný metodik svazu Přemysl Panuška: „Jestli mě neklame paměť, jeden z prvních našich startů v Poháru národů se odehrál v holandském Groningenu v roce 1995. Startovali jsme na svoje náklady a spali v kempu. Z dnešního pohledu úsměvné. Tahle soutěž ovšem postupně nabývala na významu…“ Jak „pionýrské“ období mezinárodních soutěží třiadvacítek vnímali závodníci? V reprezentačních posádkách tehdy vesloval současný ústřední trenér Jakub Makovička: „Kategorii do 23 let jsem coby mladý závodník považoval jako takovou „B“ třídu mladých veslařů. To už ale v dnešní době určitě neplatí. Kategorie U23 prochází velkou změnou. Její progres za posledních deset let je obrovský a výkonnost posádek se každoročně zvedá. Dnes můžeme v klidu říct, že medailisté z mistrovství světa této kategorie budou konkurenceschopní se širší světovou špičkou v dospělé kategorii.“ 

 V roli závodníka zažil dobu před dvěma desetiletími také současný trenér Michal Vabroušek. „Pro mě osobně byla tahle soutěž v prvních letech po přestupu z juniorské kategorie trochu zapovězená, protože jsem hned naskočil do seniorské reprezentace na dvojskifu lehkých vah (s Petrem Kováčem a s Adamem Michálkem – na MS a OH). Svého prvního Nations Cupu jsem se zúčastnil až ve 22 letech. Tehdy jsem se rval o pozici české jedničky s Tomášem Kacovským na skifu lehkých vah. Souboj jsem ale na rozhodujícím Světovém poháru v Lucernu prohrál a start na vrcholné akci kategorie U23 byla pro mě šancí, jak sezonu završit nějakým slušným výsledkem,“ vzpomíná Vabroušek a doplňuje jména veslařů, kteří na šampionátech kategorie U23 získávali medaile: „Patří sem celá generace ze skupiny Petra Blechy: Karel Neffe mladší, Milan Bruncvík, Jan Gruber a další. Tomáši Karasovi medaile z Nations Cupu U23 zřejmě zachránila další veslařskou kariéru.“

                                                             První medaile

Karas, pozdější medailista z aténské olympiády, finišoval na dráze v Hazewinkelu ve finále Poháru národů v roce 1996 na dvojskifu společně s Michalem Paříkem pro stříbrnou medaili a víceméně potvrzuje Vabrouškova slova, když říká: „Pro mě osobně představoval Nations Cup významný okamžik. Kategorie U23 prošla v poslední době velkým rozvojem, ale už tehdy se do finále A dostaly posádky se solidní výkonností. Závodili jsme na veslaře, kteří se umisťovali ve velkém finále na Světových pohárech. Zlom nastal, když se z Nations Cupu stalo oficiální mistrovství světa. K rozšíření konkurence pak přispěla i skutečnost, že veslaři východních zemí začali za medaile na šampionátech U23 dostávat odměny. Nebývalou úroveň získalo třeba i finále C.“  Význam „třiadvacítek“ pro generaci nedávných reprezentantů potvrzuje také Jakub Makovička: „Nevím, jestli jim kategorie do 23 let přímo zachránila sportovní kariéru, ale z dob nedávno minulých v ní slavila úspěch řada pozdějších reprezentantů a olympioniků - Karel Neffe, Jan Gruber, Milan Bruncvík, Jitka Antošová, Michal Plocek a omlouvám se, jestli jsem na někoho zapomněl.“

 Období, kdy se Nations Cup „pomalu a jistě“ přetavoval v oficiální mistroství světa, charakterizuje z domácího – českého pohledu Přemek Panuška: „V roce 2000, po OH v Sydney nastala pro nás z hlediska kategorie U23 velmi specifická situace. Po určité výkonnostní krizi jsme začali tvořit nové reprezentační družstvo s výhledem na další čtyřletý cyklus. Posádky jsme prakticky sestavovali z loňských juniorů a vlastní kategorii „23“ jsme vlastně museli přeskočit. V programech národního týmu jsme pro tuto kategorii v podstatě neměli výkonnostní cíle. Překvapivě se však tito velmi mladí závodníci dokázali kvalifikovat do Atén na OH 2004 a úspěšně tam reprezentovat. Především šlo o stříbrnou párovou čtyřku strokovanou Davidem Jirkou, ve které seděli další mladí veslaři – medailisté ze světového šampionátu v Miláně už o rok předtím. Do finále se probojoval i dvojskif Synek – Doleček, který v Miláně také získal medaili.“

                                                   Třikrát zlatá Jitka Antošová

 Rokem 2005 se FISA zařadila mezi sportovní federace, které berou na vědomí, že si kategorie do 23 let zaslouží plnohodnotný světový šampionát. Hned v příští sezoně vybojoval ženský dvojskif Jitka Antošová – Gabriela Vařeková zlatou medaili na šampionátu pořádaném v Hazewinkelu. Děvčata zopakovala zisk titulu světových šampionek i v následujícím roce. Třetí zlatou medailí pak Jitku Antošovou dekorovali v roce 2009 v Račicích po finále skifařek. „Závodila jsem v době, kdy jasnou prioritu představovala pro české veslování účast na elitním mistroství světa. Měla jsem pocit, že se kategorii U23 dostávalo snad i menší pozornosti než juniorům. Šampionát třiadvacítek se konal v polovině sezony jako určitá generálka na velký šampionát, a samozřejmě jsme ho braly vážně a úspěchu si vážily,“ vzpomíná Jitka Antošová, která přiznává, že veslování sleduje už jen zpovzdálí a zabývá se především architektonickými projekty.

Doba se však měnila. „Bylo stále zřejmější, že účast na světových soutěžích kategorie U23 je nutným mezistupněm pro další rozvoj závodníka. Naplno jsme si to uvědomovali po OH v Pekingu 2008, kdy u nás už vznikala potřeba doplnění reprezentačního družstva seniorů,“ hodnotí tohle období Přemek Panuška. „Zároveň raketově narůstala úroveň historicky mladého mistrovství světa U23. Pro tuto kategorii jsme tvořili dlouhodobý program, samostatný rozpočet i hodnocení účasti na soutěžích. Zřejmě jsme však v olympijském cyklu 2009 – 2012 nenastoupili do rychlíku „třiadvacítek“ a došlo k oslabení seniorské kategorie, které již bylo patrné na OH v Riu 2016,“ vybavuje si poměrně nedávnou minulost současný metodik svazu.

                                                    Třiadvacítkami to nekončí

 K narůstající prestiži kategorie U23 nepochybně přispěje i pořadatelství červencového mistrovství světa v Račicích. „Ano, určitě. I když já osobně chci, aby hlavním cílem pro sportovce i trenéry bylo nominovat se do týmu seniorů A,“ upozorňuje Jakub Makovička. Podobně se vyjadřuje také Přemek Panuška: „Rostoucí prestiž třiadvacítek vnímám, ale určitě to ještě není konečná stanice - jen určitý stupínek k metě nejvyšší. A moc se mi nelíbí přístup, že by měly třiadvacítky zachraňovat veslařům kariéru. To mi nesedí dohromady se správně nastavenou motivovaností dvacetiletého sportovce. Osobně mám rád závodníky, kteří mají motivaci vyhrát olympijskou soutěž.“ O něco smířlivěji k řekněme „laxnější motivaci“ mladých sportovců se vyjadřuje Michal Vabroušek, když říká: „Vnímání prestiže třiadvacítek je mezi trenéry a závodníky individuální – tuhle kategorii bych trošku přirovnal k farmě v NHL. Pro někoho může být vrcholem snažení, ale v zásadě by měly být třiadvacítky jen spojovacím článkem směrem k seniorské kategorii.“ Na význam, jaký přisuzují soutěžím do 23 let ve světě, upozorňuje trenér Jan Navrátil: „Velké federace se třiadvacítkám věnují naplno! Tenhle trend pozorujeme už deset let a reagujeme na něj. Pořádá se mistrovství světa a teď i Evropy, což je pro závodníky ohromná motivace. Zvyknou si na atmosféru velkých soutěží a mohou to později prodat v seniorské kategorii. O smyslu šampionátů třiadvacítek nemůže být pochyb!“

    Zdá se, že české veslování trend zachytilo. Pořadatelství mistrovství světa v Račicích může být pro současné mladé veslaře v Čechách a na Moravě značným motivačním prvkem. Co nastane dál?  „Vždycky existuje spousta věcí, které se dají zlepšit. Nechci zabíhat do podrobností. Obě kategorie, tedy junioři a třiadvacítky, jsou věkem omezené, a zvláště v juniorské kategorii je znatelný rozdíl mezi silnějšími a slabšími ročníky. My máme poslední roky velmi úspěšný juniorský tým. Snažím se udržet maximální možný počet úspěšných juniorů u tréninku a rozšířit tak tým U23 a tím vytvořit podhoubí pro tým dospělých,“ vidí jasný smysl třiadvacítek do budoucna Jakub Makovička. „Současná struktura (junioři – třiadvacítky – senioři A) se zdá optimální. Takovou strukturu reprezentačních týmů mají vesměs všechny mezinárodní asociace, to bych neměnil. Jen cítím, že je potřeba zdůraznit a vysvětlit úlohu dlouhodobého rozvoje sportovce a jeho dlouhodobé perspektivy. Dá se vnitřní motivace nastavit na tu nejtěžší cestu? Určitě ano, je to úloha trenérů, kteří musí svoje znalosti a úsilí uplatnit tímto směrem,“ je přesvědčený Přemek Panuška. Odjakživa se mladíci všech sportovních odvětví učí od zkušených matadorů. Právě na to upozorňuje Michal Vabroušek: „Určitě vidím potřebu propojit mladé závodníky v tréninku se zkušenými, aby s nimi měli každodenní přímý kontakt a tím se u nich nastavil přirozený proces učení.“ 

    Reálný možný přínos závodníků do 23 let už v této sezoně i pro seniorskou reprezentaci si uvědomuje Jan Navrátil: „Je třeba myslet vysoko a nepřehlédnout někoho z třiadvacítek. Proto jedou kontrolky dohromady se seniory. Sezona je letos dlouhá. V červenci máme světový šampionát třiadvacítek v Račicích, kde se mladí závodníci mohou předvést. Začátkem září se koná mistrovství Evropy U23 v Polsku. Seniorský šampionát v Šanghaji je až koncem října. K tomu samozřejmě olympiáda pro ty, kdo se kvalifikovali. To všechno dohromady vytváří značné množství kombinací z hlediska nominace na jednotlivé akce. Jedno je ale jasné, po první části sezony bude nutné někdy udělat přestávku a pak se znovu se vším všudy vrátit do přípravy na podzimní vrcholy.“ 

Text: Manfred Strnad

Kompletní výsledky českých výběrů do 23 let od roku 2005 najdete zde.