Musíme naskočit do vlaku, který už odjel

Olympijské hry byly bezpochyby vrcholem letošní sportovní sezóny. Veslování patří mezi sporty, pro které je právě olympiáda nejvyšším cílem v kariéře reprezentantů. S odstupem času jsme oslovili tři významné osobnosti, aby zhodnotily nejen Olympijské hry v Paříži, ale také výkony českých sportovců. Zároveň nás zajímal jejich názor na to, jakým směrem by se měl český sport ubírat, aby dosahoval ještě lepších výsledků. Hlavní pozornost jsme pochopitelně věnovali veslování. O své postřehy se s námi podělili dva bývalí a současný předseda Českého veslařského svazu – Ondřej Šebek, předseda Národní sportovní agentury, Jiří Kejval, předseda Českého olympijského výboru, a Michal Kurfirst, předseda Českého veslařského svazu.

Všem jsme položili stejné tři otázky.

1. Jaké jste si z Paříže odvezl poznatky? Jaké jsou ve sportu trendy,
   které vedou k úspěchu na olympiádě?
2. Co potřebuje český sport, aby dosahoval úspěchů?
3. Co pro to musí udělat individuální sporty, jako je veslování?

Ondřej Šebek
předseda Národní sportovní agentury

1. Rozhodně se potvrdilo očekávání, že do světové špičky, se ve všech sportech, dostává více států. Zároveň čím dál více zemí do tréninku svých reprezentantů zapojuje vědecké postupy, a to nejen v oblasti samotné přípravy, ale i materiálního vybavení či biomechaniky. Nedílnou součástí úspěchu je i špičková lékařská péče včetně nezbytných detailů jako je strava a pitný režim. Pokud chce někdo na světové úrovni uspět, nemůže žádný z jednotlivých střípků této mozaiky podcenit.

2. Bohužel platí, že není v silách českého sportu, aby usiloval o úspěch ve všech odvětvích a je třeba se zaměřit na takové sporty, v nichž můžeme být úspěšní, ať už s ohledem na velikost členské základny, tradici daného sportu nebo možnost jeho provozování na našem území. V tomto ohledu se potvrzuje správnost hojně diskutované prioritizace sportů, kterou NSA v roce 2024 do podpory svazů implementovala. Další nezbytnou podmínkou je již zmiňované silnější zapojení vědeckých poznatků do tréninkového procesu, ovšem ne formou pokusu a omylu, ale na základě seriózních výzkumů realizovaných skutečnými odborníky přímo na vrcholových sportovcích na úrovni reprezentace. Věřím, že k tomuto velmi rychle začne pomáhat tzv. “high performance centrum”, které letos vzniklo pod křídly Českého olympijského výboru.

3. Logickou podmínkou pro úspěch každého sportu je široká členská základna, ze které mohou vzejít fyziologicky i antropometricky vhodní sportovci s reálnou možností uspět například na olympijských hrách. Tady bych velmi apeloval na co největší všestrannost a pestrost tréninku v mládežnických kategoriích, které zabrání brzké specializaci. V tomto je skvělým příkladem nám blízká kanoistika, která byla na olympiádě nejúspěšnějším sportem a dlouhodobě do programu tréninkových center mládeže zařazuje testování obecných pohybových schopností. Dalším kritickým aspektem jsou přehnaná očekávání při přechodu sportovců z kategorie U23, kdy je čeká mnohdy ještě dlouhá cesta k dosažení úrovně dospělých veslařů. V této situaci je velmi důležitá trpělivost sportovců, trenérů i funkcionářů.

Jiří Kejval
předseda Českého olympijského výboru

1. Francouzům se podařilo uspořádat skvělé hry, jak z hlediska organizace, tak z hlediska sportovišť i atmosféry. Tyto hry budou patřit mezi nejkrásnější v historii. Naprosto unikátní bylo využití historického centra Paříže jako kulis pro olympijská sportoviště. Trendy, které jsou určující pro úspěšné výpravy a sportovce, jsou jednoznačně v propojení vědy, výzkumu a sportovního výkonu. Pryč jsou doby, kdy se mohl jedinec prosadit pouze poctivým tréninkem a dobrým vedením. Dnes za špičkovými výkony stojí celé týmy odborníků na biochemii, biomechaniku, výživu, regeneraci, spánek, psychologii a celou řadu dalších odvětví. V těchto trendech jsou na špici Australané, Holanďané, Američané, Norové, Britové, ale v poslední době i Číňané nebo Slovinci. U nás jsme v tomto ohledu jednoznačně zaspali. Univerzity se zaměřením na sport se věnují z velké části jiným aktivitám a pro vrcholový sport pracuje v této oblasti jen úzká skupina odborníků. Osobně tuto situaci považuji za největší problém vrcholového sportu v Česku. Dokud se zásadním způsobem nezmění přístup k tréninkovému a závodnímu procesu, nelze očekávat žádné výrazné zlepšení situace.

2. Jak jsem zmínil v předchozí otázce, základem je vytváření silných týmů, které sportovce vedou a podporují k optimálnímu sportovnímu výkonu. Pochopitelně, odborníků na konkrétní témata není mnoho, a tudíž je nutné i u individuálních sportů vytvářet silné tréninkové skupiny. U menších a středních svazů je optimální soustředit všechny talentované sportovce do jednoho centra, kde je následně možné vytvořit pro účastníky optimální podmínky. Vše nelze však svádět jen na zapojení vědy a výzkumu do sportu. Sportovní trénink, především u středně vytrvalostních a vytrvalostních sportů, je postaven na velkých tréninkových objemech, což je mentálně a časově velmi náročné. Ne každý sportovec je ochoten věnovat sportu tolik času, kolik si úroveň olympijského sportovce žádá. V neposlední řadě je důležité mentální nastavení sportovce. V této oblasti mají velkou výhodu sportovci z velkých a úspěšných zemí, kde vysoké sebevědomí je součástí jejich kultury.

3. Veslování je obtížně zařaditelné z pohledu řazení mezi individuální a týmové sporty. Asi každý z vás se mnou bude souhlasit, že málokterá disciplína je tak týmová jako osmiveslice, ale naopak, míra individuality na skifu je téměř absolutní. Přesto je potřeba vnímat veslování jako týmový sport. Bohužel tento přístup není v českém veslování doma. V hlavách trenérů i funkcionářů je zakořeněno pravidlo: „nejdříve se ukaž na skifu, pak se ukáže, do jaké tě dáme posádky“. Ve veslařsky úspěšných zemích jsou nejlepší sportovci na čtyřkách a na osmách. Na menších disciplínách jsou většinou ti, kteří se do velkých disciplín nekvalifikovali. Pokud se naučíme trénovat ve větších skupinách, budeme si moci dovolit širší realizační tým, efektivněji propojit vědu a tréninkový proces. Jsem přesvědčen, že toto je jediná cesta, jak konkurovat úspěšným veslařským zemím. Samozřejmě tento princip znamená pro každého určitou míru diskomfortu na straně jedné a vyšší konkurenci na straně druhé. Chápu, že tato cesta bude velmi nepopulární, ale jiný postup mě nenapadá.

Michal Kurfirst
předseda Českého veslařského svazu

1. Paříž, myslím, zvládla svou olympiádu víc než dobře. Světová sportovní špička se stále rozšiřuje – i do Paříže si pro medaile přijeli sportovci, jejichž vlajka dřív nebývala v dané disciplíně vidět. Za úspěchy na olympiádě stojí obrovská tréninková snaha a často i výjimečné sportovní příběhy. A čím dál víc i detailně propracovaný systém sportovní přípravy, který v sobě obsahuje všechny možné aspekty sportovní přípravy – od měření a analyzování širokého spektra dat, přes nutrici, spánek, regeneraci, mentální přípravu, předcházení nemocem atp. Do sportu se nezadržitelně řítí umělá inteligence – a kde se ještě práce s komplexními daty neprovádí, stane se tak velmi brzy. Ke špičkové sportovní přípravě začíná patřit i schopnost využívat poslední vědecké poznatky – vědět o nich a naučit se je využívat ve sportovní praxi. Těch požadavků, kde potřebujete být při přípravě vrcholového sportovce na samé špičce, je najednou opravdu hodně a souvisejícím jevem proto je, že vše směřuje k tvorbě realizačních týmů – kteří dohromady zajišťují komplexní špičkovou přípravu sportovců. Pokud jsme tento trend dříve viděli spíše u sportů kolektivních, dnes už je jednoznačné, že se tímto směrem vydaly i sporty individuální.

2. Podle mého názoru je potřeba dbát na to, aby českému sportu v různých aspektech sportovní přípravy neujížděl vlak a přestat si myslet, že sport jde dělat tak, jak se to dělalo kdysi.
Měli bychom přestat přehlížet to, že český stát zcela selhává v základní výchově k pohybu. Všichni víme jak trestuhodná je úroveň tělocviků na naprosté většině škol. Stát chce medaile na olympiádách, ale paradoxně svou nečinností ve školách sportovnímu prostředí pomyslně hází klacky pod nohy. Roli státu pak suplují sportovní kluby – ale k těm se nedostávají potřebné finance.
Český sport dlouhodobě hledá funkční systém financování a chybí zde metodická podpora klubů a svazů známá ještě z doby ČSTV. Vzpomeňme na metodické listy, které před revolucí pravidelně vycházely.
Letos se objevila první vlaštovka, kdy s podporou NSA rozjel ČOV první projekty na podporu přenosu vědeckých poznatků do sportovní praxe. Zastřešující organizace českého sportu by ale mohly výrazně napomoci i v dalších oblastech – např. při sdílení bestpractice. Jsme malá země, s malým rozpočtem na vrcholovou sportovní přípravu. Pokud se někde objevuje něco, co výjimečně dobře funguje, měli bychom takové principy umět sledovat a sdílet napříč českým sportovním prostředím. Pokud se ukazuje, že sport bude nadále z větší či menší části založen na práci s daty, měli bychom svazům poskytnout pomoc jak toho nejlépe dosáhnout. Například v Rakousku stát financuje projekt Artificial Intelligence in Rowing a rakouští veslaři už mají nový tréninkový deník, který pracuje se sportovními big daty.
Pokud by se český stát obdobnou cestou vydal, mohl by v konečném důsledku budovat český sportovní datový sklad – kdyby na anonymizovaných datech mohl každý svaz analyzovat poznatky ze svého sportu s poznatky ze sportů ostatních. A i stát by tak mohl mít přehled o aktuálních trendech sportovní zdatnosti a výkonnosti – a nemusel by čekat na výsledky občasných analýz poradenských firem.

3. Individuální sporty nejsou výjimkou, ani ty nemohou vše dělat tak, jak se to dělalo kdysi. A měly by se učit inspirovat nejen z příkladů ve vlastním sportu, ale hledat fungující příklady ve sportech jiných. Pokud například personalizace sportovní přípravy funguje už i u nás, ve sportech kolektivních, je to trend hodný následování.
V českém veslování začněme tím, že si přiznejme zaspání ČVS na mnoha úrovních. Pokud v roce 2024 existuje svaz, který nemá naprosto žádná sportovní data, tedy je nemůže ani analyzovat, musí to být a je to impulsem k okamžité změně!
Změnit je potřeba role svazu, jeho středisek (SCM, VSCM, SA), resortních sportovních center a klubů. Svaz je tu od toho, aby napomáhal činnosti svých klubů – protože ty jsou základem českého veslování, vytvářejí členskou základnu a nacházejí talentované veslaře. Svaz je tu i od toho, aby vytvářel takové spolupracující a motivující prostředí, aby se do různých veslařských agend chtělo zapojovat víc a víc lidí.
Střediska ČVS spolu s RSC Dukla a Olymp jsou tu pak od toho, aby připravili talentované veslaře tak, aby byli mezinárodně konkurenceschopní. Přestaňme se tedy vymlouvat na kluby – protože kluby za výsledky reprezentace odpovídat nemohou.
Pokud chceme mít medaile na olympiádách, musí ČVS účinně pracovat se svými středisky a s RSC Dukla a Olymp. Sestavit funkční realizační tým a být s ním na špičce při zavádění moderních trendů a vědeckých poznatků do sportovní přípravy. Mít aktuální reprezentační koncepci, podle které se příprava našich vrcholových veslařů bude řídit a která bude v čase reagovat na aktuální trendy.

Děkujeme za odpovědi a přejeme českému sportu a zvlášť veslování, mnoho úspěchů v příštím olympijském cyklu.
Redakce