Michal Vabroušek poprvé na OH v roli trenéra, aneb dvě želízka v olympijském ohni

Trenér obou mužských olympijských dvojskifů Michal Vabroušek se chystá na svou třetí olympiádu. Někdejší mistr světa na skifu lehkých vah ji dvakrát absolvoval jako závodník, v roli kouče se v Tokiu představí na olympijské scéně poprvé. Jeho svěřenci, lehkovážná posádka Miroslav Vraštil – Jiří Šimánek, se do Tokia probojovali z nervy drásající olympijské dokvalifikace v Luzernu před několika týdny podobně jako jejich váhově hmotnější kolegové Jan Cincibuch a Jakub Podrazil.

Málokdo by tipoval, že jako trenér jedeš na svou první olympiádu.

Je to tak, třikrát jsme se nenominovali jen těsně. Jednou kvůli „blikanci“ dvě stě padesát metrů před cílem při mistrovství světa na Bledu, potom párovce chyběly tři setiny vteřiny při olympijské dokvalifikaci v Luzernu a naposledy před olympiádou v Brazílii, když dvojskif  Klang – Plocek těsně prohrál s norskou posádkou Tufte – Borch, která si pak ve finále v Riu vyjela bronz.

Dvě nominované posádky - dvojnásobná starost?

Neřekl bych starost, spíš výhodná kompatibilita. Lehký dvojskif není o tolik pomalejší než těžký – na dva kilometry to dělá kolem sedmi vteřin, takže se nabízí společný trénink, který je vždycky přínosnější než v případě, kdy se posádka připravuje sama a je odkázaná jen na dosahované časy a nemá okamžité přímé porovnání se soupeřem.

Výsledek z dokvalifikce v Luzernu napovídá, že Jakub Podrazil velmi rychle a úspěšně zapadl nejen do posádky s nedávno ještě lehkovážným Janem Cincibuchem, ale také do tvé koncepce přípravy.

Před dokvalifikací se všechno odehrálo strašně rychle. Na společný trénink s Honzou Cincibuchem měli sotva pět týdnů. Bylo to hop, nebo trop! Kuba však přišel v zásadě dobře připravený. Fyziologicky na tom byl velmi slušně. Je profík a okamžitě se chytil příležitosti. Naši skupinu výrazně obohatil! Samozřejmě že mezi lehkým a těžkým dvojskifem panuje špičkování. Zvlášť na soustředění v Chorvatsku, kde jsme absolvovali soutěživé tréninky s mistry světa bratry Sinkovičovými na dvojce a další chorvatskou dvojkou do 23 let. Odstupy se řídily délkou úseku, například u 10minutového úseku to bylo 10 vteřin. Po návratu jsme já a kluci z dvojskifa dostali druhou „anticovidovou“ injekci, což nám krátce rozhodilo přípravu, ale nešlo o nic zásadního. Lehký dvojskif to stihl ještě před odjezdem do Chorvatska.

Je vidět, že Janu Cincibuchovi těžká váha svědčí...

Rozhodli jsme se loni po mistrovství Evropy v Linci, že lehkou váhu opustí. Vůbec jsme nekalkulovali s možností, že by Honza jel v Tokiu třeba skif, rovnou jsme si řekli, že se připravujeme s cílem Paříž 2024 a jdeme za přestupem mezi „těžkáče“  postupně.

S jakými ambicemi odlétáte do Tokia?

Olympijské regaty se zúčastní třináct těžkých dvojskifů. Jedenáct z nich se kvalifikovalo přímo, další dva letos z Luzernu. Papírově jsme tedy třináctá loď a jakékoli lepší umístění je vlastně bonus. Směřujeme ovšem výš. Finále A, nebo řekněme Top 8, by byl velký úspěch. Lehkých dvojskifů bude osmnáct, protože v lehké váze se konaly ještě dokvalifikace z Asie a Afriky. Jsem přesvědčený, že v silách kluků je Top 6, i když ambice na velké finále má mininálně dvanáct z těch osmnácti lodí. Dvojskif lehkých vah je asi nejnabitější veslařská disciplína vůbec. Je to dané tím, že lehké váhy mají na olympiádě k dispozici jedinou disciplínu.

Vraťme se ještě k systému přípravy. Je známo, že jsi příznivcem větších objemů. Pro Jakuba šlo určitě o změnu tréninku, jak ji zvládal?

Určitě dobře! Je pravda, že naše nejkratší tréninková fáze nejde pod dvě hodiny. Na to úplně zvyklý nebyl a myslím, že soustředění v Chorvatsku, které trvalo dva a půl týdne, bylo pro něho tak akorát... Objemy na vodě, ale často i na kole, v našem případě neznamenají volnou jízdu. Každé tempo má svou kvalitu a na kole se nevozíme jen tak po rovině. Všechno v kvalitě, byť klasické laktátové tréninky zařazujeme jednou, maximálně dvakrát, týdně.

Vycházíš z koncepce přípravy, kterou jsi sám jako závodník absolvoval?

Když jsem začínal v roli trenéra, od začátku jsem věděl, že půjdu jinou cestou, i když tato příprava v minulosti přinesla i medailové úspěchy na skifu lehké váhy. Systém přípravy se vyvíjí, ubírá se jiným směrem, než bylo zvykem před čtvrt stoletím. Základem je kvalitní silová vytrvalost a ta se nedá ošidit a takový trénink vyžaduje i víc času, než bývalo zvykem. Jenom intervaly nestačí. Musíš si vybrat, kolik času jsi ochotný přípravě věnovat. 

Text: Manfred Strnad