Lukáš Helešic: Ještě nikdy jsem se na závod tak netěšil!

Na háčkovském postu reprezentační dvojky se Lukáš Helešic zabydlel tak dokonale, že se svým parťákem Jakubem Podrazilem vedou do dvou kolech ze tří Světový pohár! Přesněji řečeno – dělí se o první místo s bratry Sinkovičovými, které ovšem o minulém víkendu na dráze v rakouském Ottensheimu s přehledem porazili. O celkovém vítězi se rozhodne za dva týdny v Luzernu. Jakub Podrazil s Lukášem Helešicem se stali prvními českými vítězi závodu Světového poháru na dvojce bez kormidelníka.

Lukáši, pořadatelé prý na vás přichystali v Ottensheimu překvapení...

Rozjížďky jsme absolvovali stylem časovky. Lodě byly do rozjížděk sice nalosované po šesti, ale vyrážely na trať v intervalech po třiceti vteřinách. Dráhu si tak pěkně užiješ – nikde nikdo, jen vnímáš, jak tě bolí nohy... Zvládli jsme to však a čas 6:18 je novým českým rekordem. Škoda poslední dvěstěpadesátky – zafoukal boční vítr a ve vlnách jsme se s Kubou trochu rozhodili. I tak z toho byl druhý nejrychlejší výkon rozjížděk. Na rekord Světového poháru 6:16, který zajeli před časem Sinkovičové, nám moc nechybělo.

Jak to bylo dál?

V semifinále jsme narazili na Francouze, kteří nás loni porazili. Chtěli jsme jim to oplatit, což se podařilo. Francouzi jeli vysokým šlágem – skoro 40, ale nestačili na nás, i když jsme jeli o tři až čtyři šlágy níž. Kouč Milan Doleček byl spokojený, že jsme semifinále zvládli mazácky. Do finále jsme postoupili z prvního místa.

Finále mnozí viděli v televizním přenosu. Jak jsi ho prožíval z postu háčka?

Šli jsme do toho s tím, že začátek nechceme přepálit, ale současně si nesmíme nikoho nechat ujet. Od startu jsme se drželi před Sinkovičovými, Francouzi jeli dlouho o špičku před náma. Podle rady trenéra se snažíme ve druhém kilometru zrychlit, což se nám podařilo. Před poslední pětistovkou jsem si říkal, že to už musím vydržet a na dvěstěpadesátce jsem zavřel oči...

Další krok v sezoně?

Třetí kolo Světového poháru v Luzernu za dva týdny. Nesmíme se z „toho zbláznit“. Je třeba zůstat oběma nohama na zemi. Pořád je teprve polovina sezony a hlavní vrchol – mistrovství světa v Plovdivu – se koná až v září. Prostě pokračujeme v přípravě podle plánu. O víkendu si ještě zajedeme dukláckou osmu na mistrovství republiky a pak už přijde na řadu rozhodující závod Světového poháru v Luzernu, kde se utkáme se Sinkvičovými o celkové prvenství. Nepředbíhejme však. Nejprve se musíme dostat do finále A. Pak se uvidí, ale musím říct, že jsem se ještě v životě na závody tak netěšil jako právě letos!

Mezi Primátorkami a druhým kolem SP v Ottensheimu byla celkem malá přestávka. Trénink a závod na osmě vašemu výkonu na dvojce zjevně neublížil.

Spíš bych řekl, že prospěl! Na osmu jsme se vyloženě těšili. Rychlejší disciplína, svižnější tempo! Atmosféra byla před závodem trochu hustší – vyhecovaná. „Lehkáči“ se na nás chtěli vytáhnout, ale překvapení jsme nepřipustili. Vyhráli jsme, myslím, o šest vteřin. Ukázali jsme, kdo je na Dukle „áčková“ loď. Primátorky si vždycky moc užiju – přijdou se podívat kamarádi, známí, příbuzní. Prostě pěkná neděle na Vltavě. Mám rád tu společnou radost, která Primátorky provází.

Dostali jste se během tréninku na Primátorky taky k pilování formy na dvojce?

Tréninky jsme střídali. Ráno na dvojce, odpoledne na osmě – nebo naopak. První trénink na „sťuknutí“ osmy nám odkormidloval Olda Hejdušek. Nechal se přemluvit a šel s náma na vodu. Byl to pro mě zážitek! Olda prostě dokáže dát lodi správný šmrnc jako nikdo druhý. Říká, že ji cítí v zadku. Umí nejen okamžitě najít chyby veslařů, ale taky dokáže poradit, aby loď jela líp. Tenhle trénink považuju za jeden z nejvýznamnějších ve své kariéře!

Na Světovém poháru tentokrát chyběl váš tréninkový parťák Ondra Synek...

Sledoval nás však a hned gratuloval. Je rád, že se ukazuje, jak trénink, který tvoří společně s koučem, funguje i na jiné veslaře!

Text: Manfred Strnad