Jakub Podrazil: Baví mě závodit nadoraz!

Stříbrnou medailí v prvním kole Světového poháru překvapili Jakub Podrazil s Lukášem Helešicem nejen příznivce veslování, ale částečně i svého trenéra Milana Dolečka, který po návratu z Bělehradu s potěšením konstatoval: „Čekal jsem, že kluci zajedou lépe než loni, kdy byli třetí. Letos se však sešla kvalitnější konkurence. O to je výkon dvojky cennější a pro mnohé překvapivější. Potěšil mě nejen výsledek, ale především jejich projev v závodě. Už proto, že jsem z mnoha stran slýchal kritiku, že Jakub není strok. A taky že Doleček umí trénovat jen Synka.“

Jakube, trenéra jste stříbrnou medailí a malým odstupem od vítězných Chorvatů hodně potěšili a také trochu překvapili. Čekali jste sami tak kvalitní výsledek?

Spíš bych řekl, že jsme věřili v dobrý výkon. Naposledy jsme na mezinárodní scéně nejeli úplně v pohodě (pozn. osmé místo na mistrovství světa v Sarasotě), ale po kvalitní zimní přípravě jsme věděli, že máme natrénovano a můžeme zajet.

Na velkých světových akcích bývá někdy semifinále těžší než finále. Jaké to bylo tentokrát?

Už v semifinále jsme narazili na bratry Sinkovičovy, ale na kilometru jsme si společně s nimi a Španěly vytvořili dostatečný náskok, a k postupu nám stačilo držet frekvenci třicet dva temp za minutu. Ve finále jsme pak jeli „šlágem“ sedmatřicet a bylo to o něčem jiném! Jednoznačně nejtěžší závod celého víkendu.

S Lukášem vás čekají Primátorky a potom další kolo Světového poháru v Linci. Nebo raději zamíříte na regatu Holland Beker?

Primátorky jsou příjemným zpestřením. Osma je velký fofr a určitě nám trénink ve větší lodi neublíží. Další program zatím nemáme přesně určený. V každém případě jsme teprve na začátku sezony. Výsledek z Bělehradu nepřeceňujeme. O úspěchu celého roku rozhoduje ve veslování především výkon na mistrovství světa. A k němu je ještě daleko. Pořád nás čeká spousta práce. Jsem opatrný cokoli předpovídat. Vždyť jsme zatím neměli možnost porovnání se Srby, Francouzi, Italy, Američany a dvojkou z Nového Zélandu. Britové sice v Bělehradě startovali, dojeli sedmí, ale na mistrovství světa zřejmě postaví silnější složení.

Na mezinárodní scéně jsi posádku poprvé strokoval. Trenér Milan Doleček už před několika týdny vyjádřil přesvědčení, že jsi ve svých šestadvaceti letech pro tuhle roli dozrál. Cítíš to podobně?

Věřil jsem si už od podzimu, kdy jsem se hodně připravoval na skifu, že na to mám. Na soustředění v Gavirate mě napadlo, že bychom se mohli s Lukášem prohodit. Zkusili jsme to na jedno odpoledne a už u změny zůstali. Já si na stroku líp zatáhnu a loď jede rovněji. Když jsem seděl vzadu a před středem lodě, tahal jsem větší pákou a špička zatáčela. Loď se nám kvrdlala ze strany na stranu. Říkali jsme si, že novou variantu vyzkoušíme na prvním svěťáku a pak uvidíme. Teď není důvod něco měnit. Lukáš si to taky pochvaluje, na háčku se jezdí vždycky pohodlněji. Strokování se mi moc líbí a čím dál víc mě baví jet úplně nadoraz – v závodě se zmrtvit (směje se)!

Takže s výsledkem a výkonem v Bělehradu panuje stoprocentní spokojenost?

Stoprocentní je jenom vítězství! Mrknul jsem se večer po závodě na video a nějaké technické i taktické chybičky jsem našel. Pořád je co zlepšovat (usmívá se).

Po kontrolních závodech v Račicích jste sklidili kritiku za příliš malý odstup od dvojky na druhém místě.

Možná jsme mohli vyhrát víc než o pět vteřin, ale Mates s Potokem vůbec nejsou špatný. V té době jsme se taky ještě trochu hledali.

Celý rozhovor s Jakubem Podrazilem najdete na www.rowingracice.com

Text: Manfred Strnad      Foto: Pavel Myška a Detlev Seyb