5 otázek pro veslaře programu Talent ID

Trenéři Jiří Kopáč a Lukáš Helešic vybrali pětici mladých veslařských nadějí, aby se vyjádřili k projektu Talent ID, jehož jsou součástí. „Zvolili jsme právě tyhle veslaře a veslařky, protože patří k výrazným článkům ID programu, na základě jejich zodpovědného přístupu k přípravě a progresu za dobu naší spolupráce s nimi a výborné komunikaci s jejich trenéry. Nebojím se říct, že jsou i vzorem pro ostatní,“ objasňuje Lukáš Helešic.

1. Jak dlouho vesluješ a proč sis vybral/vybrala veslování?

Jan Tichý: V květnu to bude druhý rok, co vesluji a vybral jsem si tenhle sport, protože můj táta taky vesloval a byl v něm dobrý. Tak jsem to chtěl zkusit a chytlo mě to.

Anna Carolina Motlová: Vesluji pět let, veslování mi vybral táta.

Adéla Grabmüllerová: Vesluji čtyři roky a veslování jsem si vybrala, protože můj bratr vesloval a chtěla jsem to taky vyzkoušet.

Martin Ježek: Vesluju čtvrtým rokem, na základní škole v 8. třídě jsem se rozhodoval mezi různými sporty a nakonec jsem si vybral ten, který mi byl nejvzdálenější. Vyzkoušel jsem si pár tréninků, a chytil mě jak sport, tak parta v loděnici a postupem času jsem si k veslovaní vybudoval skvělý vztah.

Hugo Růžička: Vesluji lehce přes rok. Veslovat začal můj bratranec, který po dvou týdnech skončil a já jsem u toho zůstal. Ale trvalo další půlrok, než jsem do toho dostal i svoje srdíčko:).

2. Jak se ti daří skloubit sport a školu, kolikrát týdně trénuješ?

Jan Tichý: Někdy je to složité skloubit, nejen kvůli vynaloženému času, ale hlavně kvůli únavě. Známky mám v normě. Trénuji v průměru 15 až 16 hodin týdně.

Anna Carolina Motlová: Týdně trénuji od pondělí do neděle, trénink trvá dvě až dvě a půl hodiny.  Tréninky je se školou někdy těžké skloubit, tím myslím, když máme úkoly, nebo se chceme naučit něco navíc, například k maturitě nebo přijímacím zkouškám na vysokou školu.

Adéla Grabmüllerová: Trénuji šestkrát týdně a teď s online výukou mi nedělá problém skloubit sport a školu, protože máme o polovinu hodin méně než normálně. Předtím jsem měla volné asi tři hodiny denně, které jsem musela využít na domácí úkoly a učení, takže mi pak ve všední dny čas na nic jiného nezbýval.

Hugo Růžička: Díky online výuce to jde mnohem lépe než v normálním režimu, dá se trénovat dvoufázově i bez nutnosti vstávání ve čtyři ráno. Trénujeme šestkrát týdně a ráno chodíme běhat. Je pravda, že školní výsledky šly lehce dolů, ale zase ne tak moc, aby se to nedalo přežít.

Martin Ježek: Relativně bez problémů, škole bych sice mohl věnovat více času, ale nejsem zrovna tenhle typ. Taky mi trénování usnadňuje momentální situace, nemusím vstávat brzo do školy, můžu během volných hodin absolvovat ranní tréninky a je to celkově volnější, co se týče školy. Trénuju šestkrát v týdnu.

3. Co ti dává projekt Talent ID a jak funguje spolupráce s trenéry ID?

Jan Tichý: Spolupráce s Jirkou mě hlavně ze začátku hodně posunula, protože mi objasnil základy produktivního trénování a vysvětloval, co dělat v různých situacích. Dále mi dlouhodobě dodává motivaci v pokračování a přidávání si.

Anna Carolina Motlová: Projekt ID mi například dal možnost sledovat svůj srdeční tep (pomocí hrudního srdečního snímače). Možnost vyzkoušet iontové nápoje nebo oblečení. Trenéři ID mi především opravují technické chyby na tréninku, zajímají se o můj zdravotní a psychický stav.

Adéla Grabmüllerová: Trenéři nám jednou za čas napíšou a v případě, že něco potřebujeme, tak se nám snaží se vším pomoct. Někdy s námi jdou na trénink a celkově bych řekla, že díky svým zkušenostem s veslováním nám pomáhají se nejlépe rozvíjet.

Hugo Růžička: Talent ID mi pomohl hodně s tím, abych se naučil správně technicky veslovat. Hadříky jsou sice fajn, ale o tom to zdaleka není. Srazy mě baví, i když jich není zdaleka tolik, kolik se plánovalo. Projekt mě motivuje dál makat. Kombinace Jirky a Lukáše je fajn, každý prošel jinými kluby a trenéry a oba se dívají na problematiku tréninků a závodů jinak.

Martin Ježek: Než jsem přijel na první sraz ID, nebyl jsem v kontaktu s žádnými jinými sportovci než v klubu, a pořádně jsem nevěděl ani kolik práce sport obnáší. Postupem času jsem si jak s kluky, tak i s trenéry v ID vybudoval skvělý vztah a začal jsem zjišťovat, jak by měly tréninky vypadat, jaké je to posouvat se dál a mít chuť ve sportu něco dokázat.

4. Jak jsi vnímal nedávné soustředění v Račicích a co ti přineslo?

Jan Tichý: Bylo kvalitní a jsem rád, že jsem si důkladně projel dráhu Račic na skifu, což mi doufám pomůže do budoucnosti.

Anna Carolina Motlová: Myslím, že soustředění mě za poslední rok obrovsky posunulo, slyšela jsem od více trenérů připomínky k technickým chybám při veslování. Na soustředění je větší tělesná i časová zátěž, proto mě výkonnostně posunulo.

Adéla Grabmüllerová: Největší přínos jsem zaznamenala v tom, že mi i další trenéři objasnili moje technické chyby. Také to změnilo můj každodenní stereotyp a přidalo mi to další motivaci. V Račicích byly dobré podmínky na vodě, takže se nám dobře trénovalo. Samozřejmě bylo taky příjemné zase vidět víc lidí pohromadě.

Hugo Růžička: Soustředění v dubnu, kterého jsme se zúčastnili, hodnotím víc než kladně. Byl jsem překvapený, že se dalo v tak složité době vůbec uspořádat. Samozřejmě jsme se na něm posunuli technicky, a taky fyzicky, jak to asi za týden jde. Skvělé na tom bylo, že soustředění úplně rozbilo každodenní stereotyp a dělo se něco jiného.

Martin Ježek: Bylo pro mě velmi přínosné, mám mnoho technických chyb, na kterých se snažím pracovat, ale v klubu nemáme takové podmínky a tím pádem mi to všechno trvá delší dobu, než jakou bych si představoval. Za to v Račících na to byla spousta prostoru, také jsem se mohl pobavit přímo s trenéry a sledovat, jak jezdí kluci kolem mě.

5. Čeho bys rád/ráda ve veslování dosáhl/dosáhla?

Jan Tichý: Chtěl bych dosáhnout chvíle, kdy bych věděl, že už jsem na téměř maximální tělesné výkonnosti a být si jistý, že jsem pro to udělal maximum. Samozřejmě, že se chci jako asi každý někdy dostat na olympiádu.

Anna Carolina Motlová: Chtěla bych se nominovat na ME a MS v kategorii U23, a pokud se budu moct sportu nadále věnovat, tak i v seniorských kategoriích.

Adéla Grabmüllerová: Mým momentálním cílem je rozvíjet svojefyzické dovednosti a pozorovat zlepšení.

Hugo Růžička: Chtěl bych se někdy probojovat do reprezentace.

Martin Ježek: Chtěl bych se po střední škole dostat do Prahy, veslovat za Duklu a u toho studovat.

Jan Tichý - VK Slavia Praha, trenérka Martina Součková

Anna Carolina Motlová, Adéla Grabmüllerová - obě VK Slavia Praha, trenér Petr Melichar

Martin Ježek, SVK Břeclav, trenér Josef Akai

Hugo Růžička, ČVK Praha, trenér Petr Blecha

Zpracoval: Manfred Strnad