Knapková: Dřu víc než v minulosti, usnu i po snídani

Poslední velké závody skifařek jsou ve znamení soubojů Miroslavy Knapkové s Běloruskou Karstenovou Chodotovičovou. Dosud však česká veslařka svou největší sokyni neporazila. "O veslování se mi občas zdá, ale ze snů mě ona nebudí. Já jsem v lepší pozici, na ni je tlak, to ona musí hájit svoji pozici," řekla Knapková Právu.

Na víkendové regatě v Amsterdamu už ale prý měla namále.

I trenér říkal, že to byl nejlepší závod, co jsem kdy jela. To už mi tvrdil i předtím po Luzernu, takže je vidět, že se postupně zlepšuji. Snad ta tendence bude pokračovat. Podle mezičasů jsem vedla ještě 500 metrů před cílem, někdy kolem 250 metrů před cílem mě předjela.

Ale vy jste zajela svůj nejlepší čas, dá se i z toho něco usuzovat?

Sama jsem dost koukala. Podmínky jsou sice pokaždé jiné, ale mně se jelo vážně dobře, měla jsem radost, že se rozdíl zase zmenšil. I na ní je vidět, že je nervóznější. Šli jsme na dopingovou kontrolu a ona se tam bavila s někým rusky a říkali si, že musí na Poznaň něco vymyslet, když se pořád tak přibližuju.

Povídáte si spolu?

Teď ta dopingová kontrola trvala dost dlouho a mně letělo letadlo, tak jsme si říkaly, co tam ta komisařka dělá.... Ale že bychom se nějak bavily, to moc ne. Spíš její manžel, co s ní jezdí na závody, dříve vtipkoval. Teď už moc ne, jenom pozdraví, už nic vtipného neříká.

Nebylo to v minulosti trochu demotivující, když jste věděla, že bojujete nejlépe o druhé místo za fenomenální Běloruskou?

Já nebyla vždycky druhá, těch soupeřek bylo víc. Měla jsem trošku vzor v Němce Rutschowové, která vyhrála olympiádu v Aténách. Tak jsem si říkala, že ta vypadala jak ženská a dokázala ji porazit. (úsměv) Tak by se mi to taky mohlo povést.

Funguje Karstenová i jako motivace? Když máte před sebou poslední fázi tréninku, řeknete si: Musím zabrat, protože jinak ji nikdy neporazím?

Funguje to tak, občas se takhle hecuju.

Dřete v přípravě letos ještě víc než dříve?

Ano. O dost.

Můžete popsat, jak vypadá náročný veslařský trénink?

Ono nejde tolik o jednu fázi, spíš o to, jak se to sčítá. Ten jeden trénink by odtrénoval skoro kdokoliv, ale když se to na soustředění nastřádá, kumuluje se únava.

Jak to snášíte? Váš kolega Synek popisoval stavy, kdy ani nemohl usnout...

Já mívám opačný problém, na soustředěních usnu i po snídáni. Máme první fázi, pak usnu, další fáze, usnu, takže nedělám nic jiného, než že trénuju a spím. S vidinou, že to je omezený časový úsek, jsem ochotna tu dřinu podstoupit.

Dokážete říct, jestli by vás uspokojilo i stříbro z Pekingu? Když vidíte, jak se Karstenové přibližujete...

Mně by udělala radost jakákoliv medaile. V olympijském závodě hraje roli daleko víc věcí, hlavně psychika. Ale i to, jak zvládnu závěrečnou přípravu a i samotnou olympiádu včetně třeba mediálního tlaku.

Pomáhá vám v té psychické přípravě fakt, že už máte jednu olympiádu za sebou?

Možná spíš naopak, teď cítím větší zodpovědnost. Předtím jsem byla ráda, že do Atén vůbec jedu, byla to větší zábava, teď mám větší touhu to prodat a nic nepokazit.

Čím to je, že se české veslování třeba proti kanoistice tak zvedlo? Kromě vás a Synka máme skvělou párovou čtyřku, ženský dvojskif...

Bavili jsme se o tom s trenéry, jestli je to svazovým vedením, které nás podporuje, nebo tím, že se sešli lidi. Asi oboje.

V Amsterdamu jste jela na náhradní lodi, protože tu svoji hlavní už jste musela poslat do Pekingu. Poznáte rozdíl mezi oběma loděmi na první svezení?

Jsou trochu odlišné. Na téhle jsem jela už v Luzernu rozjížďku, moc mi nevyhovovala, tak jsem ještě vybalila tu, co jsem odtamtud posílala. V Amsterdamu jsem na té druhé musela jet, také jsme po rozjížďkách různě upravovali nastavení, abychom ji naštelovali jako předchozí.

Máte z přepravy lodí do Pekingu obavy? Je to náročná logistická operace.

Trochu ano. Stát se může cokoliv, ale musela by to být smůla. I proto mám teď loď od německého výrobce, který jezdí po závodech a je schopný přímo tam ji opravit.

V minulých letech jste běhala i atletickou extraligu, letos zatím ne. Proč?

Nevychází mi to z časových důvodů. I minulý týden mi volali z Olympu, ale já se omluvila, že jsem v Amsterdamu. Já bych běžela ráda, stejně jsem se na závody nikdy nepřipravovala.

Přesto jste končila mezi nejlepšími. Jak to snášely atletkyspecialistky?

Říkaly, že to je nespravedlivé, že toho tolik naběhají, zatímco já jdu běhat jednou za měsíc a porazím je. (úsměv) Tak jsem jim říkala, že také trénuju, ale trochu jinak.

Jak se odreagujete od myšlenek na Peking? Třeba Ondřej Synek jezdil na motorce...

Toho volného času tolik nemám. Když nejsem unavená a nespím, tak mi přijde vhod knížka nebo film, případně výlet, aby člověk vypnul a přestal myslet na veslování.

A také máte školu, ne? Dálkově studujete FTVS...

Ano, ale nepřetrhnu se. Přednost má teď veslování. Ale chci školu dodělat, když jsem v posledním ročníku. Teď mám zrovna praxi z tělocviku.

A jak vás baví učení malých dětí?

No... (ušklíbne se) Člověk si to představuje podle sebe, takže si myslí, že když má nadšení on, mají ho i ty děti. Jenže to neplatí...

Co vaše oblíbená francouzština? Stíháte se jí věnovat?

Moc ne a mrzí mě to. Teď aspoň čtu knížku od anglického autora Jeden rok v Paříži o té řevnivosti mezi Angličany a Francouzi. Když člověk zná tu kulturu, pobaví se. Teď jsem zrovna dostala záchvat smíchu v MHD, tak se po mně lidi divně dívali. (směje se)

Michal Osoba,Právo