Sofie Kubátová

Sofi začala s veslováním v 11 letech (2016), když ji na VK Bohemians v Praze přihlásil její otec. Inspiroval ho vlastní zážitek s veslováním, které si jednou vyzkoušel a nadchlo ho. Sofi taky velmi brzy oslovilo. Během své veslařské kariéry již dosáhla významných mezinárodních úspěchů. V roce 2023 na Mistrovství světa juniorů obsadila čtvrté místo, zatímco na Mistrovství Evropy juniorů získala bronzovou medaili, obojí na párové čtyřce.

I když je Sofi pražskou rodačkou, rozhodla se pro studium v Nizozemsku na University of Amsterdam, kde studuje první ročník psychologie. I tam se nadále věnuje veslování, a to v rámci studentského klubu Nereus.

1. Jak vypadala tvoje cesta k přijetí na zahraniční univerzitu? Mohla bys popsat, jak jsi vybírala školu, jak probíhaly přijímací zkoušky a co bylo nejtěžší na celém procesu? Co tě přesvědčilo o tom, že právě tato škola je ta pravá?

V září jsem nastoupila na tříletý bakalářský obor psychologie na University of Amsterdam (dále jen UvA) v Nizozemsku. Když jsem se rozhodovala, kam půjdu studovat, chtěla jsem zkusit nějakou školu v zahraničí – kvůli té zkušenosti, kterou mi to mohlo dát, a také abych si zlepšila angličtinu. A UvA má jeden z nejlepších programů psychologie v Evropě a taky se mi od začátku líbilo, jak ten program prezentuje i jak ho vede. Například systém přijímacích zkoušek mi přišel hodně chytrý. Byl postavený tak, aby měřil studijní předpoklady studenta přímo pro ten konkrétní obor na této konkrétní škole. Takže jsme jeden víkend dostali dvě přednášky a učebnice k nim, měli jsme týden na to, se je naučit a další víkend jsme z nich psali test. Všechno přesně tak, jako bychom už ten program opravdu studovali. Díky tomuto systému jsme i my, studenti, mohli zhodnotit, jestli nám daný styl výuky vyhovuje a jestli na tu školu opravdu chceme.

2. Jak jsi řešila financování studia? Pomohla ti škola stipendiem, nebo jsi hledala jiné zdroje financování? Bylo těžké získat podporu?

UvA naštěstí není tak drahá škola jako třeba univerzity v USA nebo Anglii, na druhou stranu ale bohužel neposkytuje žádná stipendia ani nijak nezvýhodňuje sportovce. Takže po finanční stránce jsem podporovaná pouze svými rodiči.

3. Jak na tvé univerzitě fungují sportovní týmy, jsou součástí univerzitního systému? Jak probíhá výběr do veslařského týmu?

V Nizozemsku univerzity nemají své vlastní sportovní týmy, ale existují tam (minimálně ve veslování) studentské kluby. Do těch smí chodit pouze vysokoškolští studenti, ale nezáleží na tom, z které jsou univerzity. Pak je tam ještě druhý typ klubů, které jsou víc podobné těm českým a do kterých chodí všechny věkové kategorie. Většinou ale, jakmile je člověk studentem, přestoupí do těch studentských klubů. V jednom z nich vesluju i já, konkrétně v klubu Nereus.

4. Jaká byla tvoje očekávání před odjezdem a jak se liší od reality? Co tě nejvíce překvapilo na studiu nebo veslování v zahraničí? Je něco, co by sis přála vědět předem?

Nejvíc překvapená jsem byla asi z fungování Nereusu. Už při prvním tréninku jsem si tam uvědomila, jak moc naslepo jsem tam vlastně šla. Předně jsem si myslela, že Nereus bude stejně jako UvA a vlastně i zbytek Amsterdamu mezinárodní klub. Ale chodí tam vlastně jen Holanďani, ze zahraničí jsme tam momentálně tři. Což taky znamená, že se tam všichni baví holandsky, trenér mluví holandsky, i kormidelníci na nás křičí holandsky, což byl poprvé opravdu šok, protože jsem nerozuměla ani slovu. Taky struktura toho klubu je úplně jiná než u nás. Každý rok tam naberou 300 nových studentů, ale třeba jen 30 z nich bude opravdu závodně veslovat. Zbytek se chodí třeba dvakrát týdně projet na takové široké dřevěné čtyřky s kormidelníkem a součástí klubu jsou především proto, aby tam chodili každý týden pít na tzv. borrel. Všichni, bez ohledu na to, jak moc veslují, jsou ale strašně pyšní, že jsou součástí Nereusu, považují to za prestiž. Což bylo pro mě osobně moc hezké vidět, jak populární tam veslování je!

5. Co považujete za největší výzvu v kombinaci studia a veslování na univerzitě? Jak zvládáš skloubit náročný tréninkový režim s požadavky studia? Máš nějaké tipy pro ostatní, kteří by chtěli jít stejnou cestou?

Myslím, že studium a veslování jde v Nizozemsku skloubit dobře, když člověk chce. UvA je hodně postavená na samostudiu a v Nereusu jsou navíc tréninkové časy uzpůsobené tak, abychom školu stíhali. Většinou chodíme na vodu společně od 6:30 ráno a odpolední fázi si pak každý udělá, kdy se mu to hodí. Ve výsledku je to hlavně o tom, umět si dobře zorganizovat čas a pak jde všechno stihnout v pohodě. To vše ale platí za předpokladu, že člověk sežene ubytování v Amsterdamu a nemusí moc dlouho dojíždět, což je v Amsterdamu častý a velký problém.

Větší výzvou je pro mě skloubit život v Nizozemsku s veslováním v Česku, kde bych se pořád ráda dostala do reprezentace. Ale v Nizozemsku je škola od začátku září do konce června a veslařská sezóna tam dokonce přesahuje i do začátku července, takže je to náročné skloubit především časově.

6. Plánuješ se po studiu vrátit do Česka? Pokud ano, máš motivaci pokračovat ve veslování na vrcholové úrovni a reprezentovat Českou republiku, nebo máš jiné plány?

Určitě se plánuji vrátit do Česka a pokračovat tady s veslováním, doufám, že na vrcholové úrovni!