Jan Tichý

Honza pochází z veslařské rodiny a jeho první vzpomínky na tento sport sahají do dětství, kdy sledoval svého otce Martina Tichého při závodech v Hoříně a trénincích na trenažeru. V osmi letech si vyzkoušel dvojskif s předsedou Českého olympijského výboru Jiřím Kejvalem, kdy málem vypadl z lodi a na veslování na chvíli zanevřel. Přestože se v mládí věnoval jiným sportům, v patnácti, když začal studovat na střední škole v Praze, se rozhodl dát veslování druhou šanci a začal trénovat pod vedením Martiny Součkové ve VK Slavia Praha.

Díky Honzově tvrdé práci, dobré partě veslařů, trenérů a podpoře projektů, jako je Talent ID, dosáhl na úspěchy jako dvojitá finálová účast na Mistrovství Evropy, sedmé a osmé místo na osmiveslici na Mistrovství světa do 23 let a posbíral i cenné zkušenosti na dvou seniorských světových pohárech. Nyní studuje a vesluje na Boston University obor Business administrativa s vedlejším zaměření v mezinárodních vztazích. Již v prvním roce se vypracoval do první osmi (Varsity eight), se kterou dosáhl na desáté místo na celostátním šampionátu IRA.

1. Co tě motivovalo k tomu, že ses rozhodl odejít studovat a veslovat na zahraniční univerzitu? Co tě na začátku nejvíce lákalo na této příležitosti?

Motivací pro mě byla představa, že se dokážu zlepšit nejen ve veslování, ale i ve studiu. V Česku mi to ale nepřipadalo příliš reálné. Bylo by potřeba něco obětovat – buď zvolit jednodušší školu, nebo snížit tréninkovou zátěž a soustředit se víc na studium. Americká univerzita pro mě byla ideální volbou, protože nabízela možnost skloubit obojí. Navíc mě lákalo poznat novou kulturu a procestovat kontinent, který jsem do té doby znal jen z vyprávění.

2. Jak vypadala tvoje cesta k přijetí na zahraniční univerzitu? Mohl bys popsat, jak jsi vybíral školu? Psal jsi univerzitám sám, nebo tě oslovili? Jak probíhaly přijímací zkoušky a co bylo nejtěžší na celém procesu?

Trenéři na amerických univerzitách se zaměřují hlavně na scouting talentů z juniorských mezinárodních soutěží, kde jsem ale neměl žádný závod z mistrovství světa zaznamenaný. Ocitl jsem se tedy v situaci, kdy jsem nebyl na trhu považován za “žhavé zboží”, a tak jsem po seniorském MS do 23 let v roce 2022 kontaktoval poměrně široký seznam univerzit. Absolvoval jsem rozhovory s několika z nich, jako jsou Dartmouth, Washington, Syracuse a Boston University. Nejsilnější dojem na mě ale udělal trenér Thomas Bohrer z Boston University. Svou lidskostí a férovou nabídkou mě přesvědčil, že právě tam bych měl zamířit.

Nejtěžší částí přijímacího procesu pro mě bylo splnění jazykových požadavků, konkrétně úspěšné absolvování jednoho ze tří anglicky mluvených testů – TOEFL iBT, IELTS nebo DET. Kromě toho jsem musel napsat dvě eseje: první byla Common App esej na volné téma do 650 slov, druhá pak specifická esej zaměřená na můj vztah k Boston University do 300 slov. Administrativní záležitosti, jako překlad vysvědčení, maturitního vysvědčení a doporučujícího dopisu už byly spíše formality, ale i tak šlo o proces, který vyžadoval trpělivost a pečlivost.

3. Jak jsi řešil financování studia a veslování? Pomohla ti škola stipendiem, nebo jsi hledal jiné zdroje financování? Bylo těžké získat podporu?

Financování studia a veslování formou stipendia v USA pro mě představovalo výzvu, ale zároveň i příležitost k osobnímu rozvoji. Po více než půlročním zkoumání různých univerzitních možností jsem nakonec obdržel výhodné stipendium, které mi poskytlo stabilní finanční základ pro skloubení studia a sportovní kariéry. Navíc, po dosažení určitých časů na 2 km na trenažeru, mi bylo stipendium navýšeno. Získání této podpory nebylo jednoduché, ale nakonec se mi podařilo uspět. Pro studenty, kteří zvažují studium a mají obavy z financí, je tu i možnost získat podporu od Kellnerovy rodiny, která pomáhá mnoha studentům s podobnými cíli. Pokud by měl někdo zájem o podrobnosti, jak postupovat v komunikaci s trenéry, pokud se rozhodne studovat a veslovat v USA formou stipendia, rád poskytnu více informací.

4. Jaká byla tvoje očekávání před odjezdem a jak se liší od reality? Co tě nejvíce překvapilo na studiu nebo veslování v zahraničí? Je něco, co by sis přál vědět předem?

Očekával jsem špičkové zázemí, které je světově proslulé svou schopností propojit sport a studium na vysoké úrovni. Těšil jsem se na to, že získám kontakty z celého světa a budu mít trenéry, kteří mě nejen posunou ve veslování, ale také mě zocelí a rozvinou jako člověka. Po téměř dvou letech na univerzitě mohu říct, že po akademické stránce jsem velmi spokojený a sportovně jsem byl také, dokud mě nepotkalo zranění.

Bohužel jsem během první sezóny utrpěl výhřez ploténky, což mě donutilo změnit pohled na některé věci. Zranění mě překvapilo tím, jak snadno se může stát, když je tlak na výsledky neustále vysoký. Vzhledem k tomu, že se na univerzitě většinou jezdí na osmiveslicích, není prostor pro individuální přístup a odpočinek, což může být rizikové. Jedna z věcí, kterou bych si přál vědět dříve, je důležitost kompenzačního cvičení. Pro veslaře bych apeloval na to, aby zařadili kompenzační metody co nejdříve do svého tréninkového plánu. Ať už si zvolíte například Smíškovu nebo Kolářovu DNS metodu, je klíčové ji provádět konzistentně a dbát na správnou techniku.

5. Co považuješ za největší výzvu v kombinaci studia a veslování na univerzitě? Jak vypadá tvůj běžný den? Jak zvládáš skloubit náročný tréninkový režim s požadavky studia?

Největší výzvou je jednoznačně časová náročnost, umět upřednostňovat a potřeba efektivně si zorganizovat den. Tréninky jsou velmi intenzivní – každé ráno od 6 do 9 hodin, následují přednášky od 11 do cca 15 hodin. Velkou výzvou pro mě je mnohokrát udržet soustředěnost po trénincích, proto je pro mě osobně důležité, být vždy o krok napřed, což znamená připravit se večer na další den a na přednášky. To zároveň považuji jako tu největší výzvu, najít každý den čas před spaním a připravit se na další akademický den. Když už mám předem přehled o látce, zvládám se lépe soustředit, i když jsem unavený.

Můj běžný den je nabitý – ráno voda nebo trenažér, dopoledne a odpoledne přednášky, a pak ještě posilovna nebo další vytrvalostní trénink. Vedle sportu a studia se snažím věnovat i dalším zájmům, jako je příprava na investiční certifikát a zájem o akciové trhy. Mým cílem je také zrealizovat svůj podnikatelský záměr, což mě motivuje učit se o podnikatelském prostředí a hledat příležitosti, jak zkombinovat svou vášeň pro sport s obchodními dovednostmi.

6. Co plánuješ po studiu, myslíš, že se vrátíš do Česka? Pokud ano, máš motivaci pokračovat ve veslování na vrcholové úrovni a reprezentovat Českou republiku, nebo máš jiné plány?

Po dokončení studia bych se rád zaměřil na svou pracovní kariéru, ale rozhodně bych chtěl ve veslování, pokud to bude možné, pokračovat. I když plánuji po studiu získat zkušenosti v profesním světě, veslování pro mě bude stále součástí mého života. Pokud se mi podaří skloubit práci s tréninkovým režimem, určitě bych měl zájem reprezentovat Českou republiku na mezinárodních soutěžích a pokračovat v rozvoji ve sportu.

Kromě veslování se v poslední době věnuji také oblasti regenerace a sportovní výkonnosti. V USA jsem si všiml, že zdejší sportovci masově využívají kompresní nohavice a masážní pistole, které podle výzkumů výrazně pomáhají s regenerací po náročných trénincích. Tento trend mě inspiroval natolik, že jsem se rozhodl zapojit do podnikání v této oblasti a založil jsem KompreFit, která se zaměřuje na kvalitní regeneraci sportovců. Věřím, že správná regenerace je klíčem k dlouhodobé udržitelnosti vrcholového sportu, a rád bych tento přístup rozšířil i mezi české sportovce.

Osobně jsem se o účinnosti těchto produktů přesvědčil na vlastní kůži, protože mi pomáhají zvládat bolesti spojené s výhřezem ploténky a podporují správnou regeneraci po zátěži.