Rozhovor s Lubošem Novákem, profesionálním hasičem a kondičním trenérem.

Z hasičárny v Pelhřimově až na mistrovství světa v halovém veslování. To je příběh Luboše Nováka, crossfitového trenéra, který se na loňské mistrovství dostal díky divoké kartě. Jak mu sport pomáhá v jeho povolání? A zkoušel někdy veslovat na vodě? Přečtěte si celý rozhovor.

Jak jste se k veslování dostal? Pamatujete si první kontakt?

Pamatuju si to. Já jsem dělal závodně crossfit, takže tam veslařské trenažéry byly. K veslování jsem se tedy dostal díky crossfitu asi v roce 2010. Trenažéry jsem vídal i v crossfitových videích a naštěstí byly i u nás ve fitku v Pelhřimově. Tam jsem je začal poznávat.

Vy jste se loni zúčastnil mistrovství světa v halovém veslování, skončil jste ve své kategorii na krásném dvanáctém místě. Nastoupil jste ale do konkurence profesionálních veslařů. Myslíte si, máte na veslování přirozený talent nebo rozhodla spíš velká sportovní průprava?

Já bych řekl, že bylo štěstí, že jsem se tam vůbec dostal. Dostal jsem divokou kartu, což pro mě byl dar z nebes. Neměl jsem ale mnoho času na přípravu. Že budu startovat jsem zjistil asi měsíc dopředu. Ale když se naskytla možnost reprezentovat Hasičský záchranný sbor, takže cíl byl potom jednoduchý. Trénoval jsem dvakrát denně, na stanici mi i dovolili mít můj vlastní trenažér. Neměl jsem moc času, ale mistrovství světa pro mě byl neskutečný sportovní zážitek, mělo úžasnou atmosféru a sešla se na něm vynikající parta lidí. Profesionálové se nám snažili pomáhat a radit.

Byl tam se mnou i kolega od zásahové jednotky také na divokou kartu. Všichni před námi smekali a líbilo se jim, že jsme jako amatéři takhle naskočili do závodu. Samozřejmě kdybych měl půl roku nebo rok na přípravu, bylo by to lepší. Nebyl jsem tak připravený, jak bych chtěl, a docela jsem trpěl. S mojí výškou 172 centimetrů navíc asi nejsem úplně prototyp veslaře, všechno to bylo vydřené a šlo i o vůli.

Seděl jste někdy na skifu na vodě? Je to totiž dost jiná disciplína.

Neseděl. Já má asi talent na trenažéry, v Pelhřimově máme ještě Ski Erg a na tom jsem ještě znatelně lepší než na veslařském trenažéru. Na vesle jsem průměrný, na Ski Ergu asi nadprůměrný. Ale na vodě jsem v životě neseděl, jen na dračí lodi, ale to je samozřejmě něco úplně jiného.

A chtěl byste to zkusit? Třeba jste skrytý talent.

Tak v mých 37 letech nevím…Ale já jsem pro každou sportovní “špatnost”, jsem vážně nadšenec, takže kdyby mě někdo pozval, tak bych se vůbec nebránil. Zase bych si rozšířil obzory a byla by to nová zkušenost.

Vy jste v profesním životě hasič. Berete veslování, crossfit a sport obecně jako průpravu do práce? Předpokládám, že fyzická připravenost je pro vás extrémně důležitá.

Samozřejmě. Jak říkám, jsem sportovní nadšenec a věnuju se i trénování. Jsem zastánce toho, že hasič musím být připravený a ve výborné fyzické kondici. Zasahujeme u požárů, taháme lidi z aut při dopravních nehodách a naše vyprošťovací nástroje jsou velice těžké. Každý hasič by měl mít velkou kondici, ale měl by třeba i umět pracovat dobře s teplem. Já kvůli tomu dělám saunové rituály.

Naše tréninky se pohybují na vysoké tepové frekvenci. Děláme vzpírání, veslování, běhání, tahání panáků, mobilitu, gymnastiku a tak dále. Prostě abychom byli připravení i na neočekávatelné věci. Když jsme na výjezdu, musíme počítat s tím, že se stane cokoliv.

Svůj veslovací trenažér máte stále na stanici. Zkouší si ho kolegové? A co na to říkají?

Já jsem takový staniční trenér, takže musí. Všichni povinně jezdí úseky: dvoustovky, pětistovky, kilometr nebo dva. Trénujeme i kadenci a zátah. Je to velice oblíbený stroj a neustále mezi sebou kluci nebo směny závodí, kdo zavesluje líp. Neustále se mezi sebou hecujeme. Je to super trenažér a měl by podle mě být ve všech hasičárnách i fitness centrech. Za mě je to sport pro každého. Ženu, muže, těžkého, lehkého, je to prostě výborné cvičení.