Pavlína Flamíková

K veslování jsem se dostala přes bráchu mého kamaráda, který vozil z veslování spoustu medailí. Já chtěla taky, tak jsem začala veslovat. Kolik jich mám teď nevím. U 200 jsem to přestala počítat. Dalším důvodem, proč jsem začala bylo to, že jsem se bála vody a moje máma si myslela, že je to nejlepší způsob, jak mě toho strachu zbavit. Předtím jsem hrála basket a vybíjenou. Asi po dvou měsících, co jsem začala veslovat jsem přišla domů a řekla, že v tomhle sportu chci jet na Olympiádu. Když se mi ten sen splnil, bylo to neuvěřitelné.

Naštěstí nemám ten po-olympijský syndrom, kdy si člověk splní to, co chtěl a neví co dál. Ten specifičtější cíl sice teď hledám, ale vím, že bych chtěla jet do LA 2028, takže se mi povedlo přirozeně navázat.

Samozřejmě jsem zažila i momenty, kdy si člověk říká, jestli by nebylo lepší skončit, třeba když jsem se v U23 dlouho nikam neposunovala. Já mám ale vždycky v sobě ten hlodavej hlásek, který mi říká “a co když?”. Nejtěžší to bylo loni na podzim, kdy mě srazilo auto a byla jsem měsíc nepohyblivá, zároveň jsem byla jsem nominovaná na Olympiádu a nevěděla jsem najednou, jestli se na to všechno mám vykašlat nebo se mám právě znova zvednout a máknout. Nakonec jsem se rozhodla bojovat, bojovat se svým tělem, protože jsem v tom nechtěla nechat Radku, trenéra a celý tým, který na tom pracoval.

S veslováním ale musím skloubit i vysokou školu. Určitě mám kvůli tomu míň času než normální smrtelník, ale je to hodně o domluvě a musím říct, že mi v tom škola vychází vstříc. Teď v olympijském roce jsem měla třeba rozložený ročník inženýra, takže jsem si mohla sama určit, na jaké předměty budu chodit.

Na střední mi to hodně usnadnilo studium na sportovním gymnáziu v Pardubicích. Bylo to skvělý a díky lidem v Pardubicích teď pořád ještě vesluji, dali mi toho hodně po sportovní stránce, ale i do obyčejného, normálního života. Jsem jim moc vděčná za to, jak se o mě postarali. S panem Kubrychtem jsem pořád v kontaktu, konzultujeme spolu spoustu věcí a máme doteď skvělé vztahy.

Nejhezčí na veslování je ta naše komunita. Vždycky mám někoho, na koho se můžu spolehnout. Miluju pohyb v přírodě. Veslování je super, protože musíme rozvíjet všechny fyzické parametry. Každý trénink je nějaká výzva, to já potřebuju. Myslím, že tím, jak vesluji od mala a mám toho hodně za sebou, tak mě veslování formovalo i jako člověka. Mám v sobě z toho zažranou disciplínu, díky tomu třeba zvládám i tu vysokou školu. Tím, že sportuji, tak se mi i otevírají dveře do nových projektů ve škole spojených se sportem, například teď práce na výzkumu lyží.

PAVLÍNA FLAMÍKOVÁ

Věk: 26 let

Výška: 178 cm

Oddíl: PSK Olymp

Mateřský oddíl: VK Hodonín, srdce Pardubičáka

Reprezentační výsledky:
3. místo na MS juniorů na 4x-
2. místo na 8+ na ME U23
2. místo v celkovém hodnocení SP na 2- v roce 2021
7. místo na MS 2022 na 2-
1. místo na MS v halovém veslování v roce 2024
4. místo na 2- na ME 2024
10. místo na OH 2024

Oblíbená věta/motto/citát.: Moment vítězství je příliš krátký na to, abychom z něj žili...

Fun fact: Vesluju a bojím se vody :-)

Škola: ČZU