Lukáš Helešic: I na mistrovství Evropy vede dlouhá cesta!

Na olympijských hrách v Riu obsadil Lukáš Helešic spolu s Jakubem Podrazilem sedmé místo: na dvojce bez kormidelníka zvítězili ve finále B. Jaké cíle si „Luky“ dává letos?

Věřím, že se s Jakubem dostaneme na zářijové mistrovství světa v americké Sarasotě. To je v letošním roce největší cíl, kterého bych chtěl dosáhnout.

Nicméně už na konci května se odehraje mistrovství Evropy – u nás v Račicích. Znamená to pro tebe větší motivaci než jinde?

Určitě! Doma jsem ještě na velkých závodech nejel. Strašně bych si přál se tam probojovat a zajet co nejlepší výsledek. S Jakubem se na to intenzívně připravujeme. Čeká nás však ještě dlouhá cesta, abychom se dostali přes všechna síta, kvalifikace a testy, které nás od příchodu nového ústředního trenéra Simona Coxe provázejí. Doufám, že to všechno zvládneme a potvrdíme svoji výkonnost.

Momentálně se s Jakubem připravujete samostatně jen s Ondřejem Synkem. Jaké výhody má takováto příprava, oddělená od většiny ostatních adeptů reprezentace?

Jdeme ověřenou cestou. Ondra už takhle s trenérem Milanem Dolečkem trénuje šestnáct, sedmnáct let a má výsledky. Myslím si, že i to, co a jak momentálně trénují ostatní adepti reprezentace, je dobré. Ale já jsem rád, že se připravuji s Milanem a Ondrou, je to pro mě takový motor. Každý den se těším na další trénink, vím, že to má smysl.

Vnesl do tvého tréninku Milan Doleček něco překvapivého?

O Milanovi je známo, že s Ondrou trénují menší objemy ve větší intenzitě. Nejdřív jsem se toho trochu bál, ale myslím si, že jsem se s tím vypořádal dobře a že se nadále zlepšuji.

Co vlastně s Jakubem musíte splnit, abyste potvrdili nominaci do reprezentační dvojky bez kormidelníka?

Na kontrolkách zvítězit o šest sekund... Simon Cox požaduje vítězství rozdílem třídy, přičemž stanovil právě tento čas. Pokud chceme jezdit dál dvojku, musíme to splnit. Důležité jsou samozřejmě i další testy, hlavně šestikiláky. Nemůžeme spoléhat jen na jeden výsledek, ale musíme se konstantně ukazovat vepředu před ostatními.

Jak s půlročním odstupem hodnotíš váš výkon na olympiádě v Riu?

Sedmé místo vidím jako obrovský výsledek, kterého jsem ve dvaceti letech dosáhl. Za tři roky v Tokiu bych samozřejmě chtěl dosáhnout ještě lepšího výsledku. Sedmé místo je sice krásné, ale dostali jsme se do blízkosti olympijských medailistů. Motivace tam prostě pořád je: být lepší a lepší, až třeba nejlepší.

Jaké největší zážitky sis z olympiády přivezl? Co se ti nejspíš nikdy nevymaže z paměti?

Úžasné je tam vůbec být! Ocitl jsem se mezi špičkovými reprezentanty ze všech sportů, což byl sám o sobě mimořádný zážitek. Potkal jsem tam třeba Novaka Djokoviče, s nímž mám selfíčko, prohodil jsem pár slov s Petrou Kvitovou, získal jsem nové kamarády. Startovat na olympijských závodech je něco neskutečného – ať co se týče atmosféry, nebo lidí. Úžasný byl také návrat do Česka, kdy jsme hned po příletu zamířili vrtulníkem na Lipno do olympijského parku. Tam nás vítala spousta fanoušků. Strašně jsem si to užil.

Po sedmém místě na olympiádě asi nutně musí být vaším cílem na mistrovství světa účast ve finále A. Jak vysoko s Jakubem momentálně myslíte?

Každý rok je něco trochu jiného: objeví se nové lodě, nová konkurence. Samozřejmě chceme dosáhnout co nejlepšího výsledku, ale přitom snažíme zůstávat při zemi. Na každý závod chceme přijet s maximálním respektem vůči soupeřům. Jinak to prostě nejde. V závodě necháme všechno, teprve pak můžeme hodnotit.

(Text Zdeněk Paroulek)