Jiří Pfeifer překonal osm let starý rekord masters 50-59 let

Závodník ČVK Brno Jiří Pfeifer překonal v kategorii masters 50-59 let český rekord v jízdě na veslařském trenažéru. Více než osm let starý výkon Pavla Slámy měl hodnotu 6:22,5 minuty, nový zápis je 6:19,8. K pokoření rekordu došlo při sobotním pohárovém kole v Pardubicích.

Jak se ti v rekordním závodě jelo?

Závod v Pardubicích probíhal tak, jak jsem očekával. Po poměrně rychlé první pětistovce jsem se usadil na druhém místě za Janem Veseckým, který ovšem patří do mladší kategorie, takže žádný stres. Snažil jsem se udržet průměr 1.35, což se mi dařilo při frekvenci tempa 28-29. Čekal jsem, že při udržení tohoto průměru se budu k soupeři přibližovat tak, jak se to již stalo při prosincovém kole v Hostivicích. Před poslední  pětistovkou, kdy jsem byl na tom s průměrem 1.35,2, mi prolétlo hlavou, že takhle dobře rozjetý závod již nemůžu pustit. Zakousl jsem se, nevnímal jsem bolest a jen jsem se soustředil na vylepšení průměru pod 1.35. Od úterý jsem se cítil unavený, ale snažil jsem na to nemyslet. Nakonec to byla spíš otázka vůle než fyzické kondice. V Hostivicích jsem ještě netušil, že mám natrénováno na 6.20,5, teď bylo moje přání dát to pod 6.20.

Dosažený čas je opravdu ještě lepší než zmíněný čas 6:20,5 zajetý při pohárovém kole v Hostivicích, který nemohl být jako rekord uznán vzhledem k tvému ročníku narození (1966). Bral jsi to nyní jako určité zadostiučinění? V prosinci to muselo být zklamání, ne?

V prosinci to zklamání bylo, protože i když jsem startoval už v kategorii 50-59 let, netušil jsem, že můj dosažený čas nebude mít hodnotu rekordu. Bylo to právě tím zařazením do kategorie. Kdybych startoval ještě v kategorii 40-49, tak bych si nemyslel, že můžu změnit tabulky (tam drží rekord Václav Chalupa časem 5:46,1 – pozn. red.). Ale doufal jsem, že když jsem tento výkon podal v prosinci, tak že se radikálně nezhorším. Po Novém roce jsem chtěl zkusit výkon zopakovat, což se povedlo.

Padl poměrně vousatý rekord Pavla Slámy z 15. prosince 2007. Kde vidíš příčiny toho, že zápis tak dlouho vydržel?

Zřejmě nikdo z bývalých veslařů nevydržel se až do padesáti udržovat v kondici. Myslím si, že to byl i důsledek hektické doby v devadesátých letech, v níž bylo nutné reagovat na přicházející společenské změny. Až teď se doba zase trochu uklidnila a bývalí veslaři se vracejí ke sportu. Teď už se asi bude rekordní čas měnit častěji. Příští rok bude padesát Václavovi Chalupovi, a nesmím zapomenout ani na předsedu svazu Dušana Macháčka, který je stejný ročník jako já a jistě se pokusí do tabulky promluvit.

Kudy vůbec vedla tvoje cesta k veslování?

K veslování jsem se dostal v roce 1981 po náboru na základní škole. Najednou koukám, že plno spolužáku chodí na přehradu, tak jsem začal také. A znovu jsem začal v roce 2012, když se v našem klubu sešla skupina bývalých veslařů, co jsme to chtěli oprášit.

Jaké jsou tvoje dosavadní největší veslařské úspěchy? 

Největších úspěchu jsem dosáhl samozřejmě v mládí, kdy jsem byl členem reprezentační osmy a titul na mistrovství ČSSR byl náš. Bohužel v té době byla olympiáda v Soulu a vyslat devět lidí na jiný kontinent byl problém. Těší mě ale i současné úspěchy, neboť jsem úřadujícím mistrem republiky na čtyřce s kormidelníkem, stříbrný z osmy a na skifu jsem jel finále. A nyní tedy držím i rekord věkové kategorie na trenažéru. 

Čím se nyní profesně zabýváš? A jaké máš další koníčky?

Mojí dnešní profesí je řízení dopravní firmy. Na další koníčky mi již nezbývá čas. Ráno odtrénovat, potom rychle do práce, a když nepřijdu z práce moc pozdě, tak ještě jeden trénink před spaním.

(Text Zdeněk Paroulek)